Zobrazit přihlášovací formulář

Jak moc nadané je naše dítě?

  • Publikováno:
Jak moc nadané je naše dítě?

Samozřejmě, že velmi. Všichni máme o svých dětech jenom to nejvyšší mínění, a všichni máme pravdu. Lidé ale mohou mít různá nadání, někomu jde sport, někomu umění, jinému dává naprostý smysl chemie nebo matematika. Nadání se může projevovat v jednom oboru, ale my můžeme mluvit také o jakémsi všeobecném nadání, které předznamenává, že nám pod rukama roste dítě, se kterým bychom měli pracovat trošku jinak. Jak to poznáme?

Můžeme tomu říkat nadání, schopnosti, ale třeba také vysoká inteligence nebo schopnost porozumění a aplikace znalostí na nastalé situace... Můžeme si to prostě všechno definovat po svém.

  • Málokomu dochází, že relativně nově zaváděná inkluze ve školství neznamená zařazení do běžné výuky jenom děti, které dosahují podprůměrných výsledků kvůli jakýmkoliv svým limitacím (ať už fyzického, mentálního nebo sociálního charakteru), ale že se dotýká také opačné strany spektra. I s mimořádně nadanými dětmi je třeba pracovat speciálně a rozvíjet jejich potenciál. To pak zůstává na zájmových skupinách, kroužcích a jiném adekvátním vyžití.

Nesmíme zapomínat, že nadané dítě neznamená automaticky, že má jenom samé jedničky. Jde spíše o způsob, jakým se dívá na svět, o schopnost, s jakou mu rozumí a dokáže se v něm orientovat. A abychom mohli mluvit o nadaném dítěti, musí být toto všechno nad očekávání, která jsou dána jeho věkem.

Nadání dítěte se může projevovat v několika rovinách. Na rovině kognitivní, která se týká abstraktního a kritického myšlení, často jsou náruživí čtenáři, velká slovní zásoba, zájem o spoustu oblastí lidského vědění. Když přijde na kreativní nadání, děti se často projevují jako intuitivní, většinou s mimořádným smyslem pro humor, velkou fantazií, sklony k nezávislosti a touze po ní. Když přijde na mezilidské vztahy, i tady můžeme mluvit o nadání. Empatie, účast, schopnost vhodně reagovat v různých situacích, mají emocionální hloubku a často touhu po spravedlnosti. Nadání se může projevovat i na úrovni obyčejného chování, které je jiné – například neustálá touha po objevování nebo tvoření, hodně mluvení, zvědaví a tak dále.

Následující seznam vlastností, respektive atributů, které tyto děti mají, nám může poskytnout vodítko k tomu dozvědět se, jak na tom naše děti, nebo děti, se kterými pracujeme, vlastně jsou (zdroj).

  • Od dětství projevují neobvyklé uvědomění.
  • Rychle se učí.
  • Mají dobrou paměť.
  • Mají velkou slovní zásobu a velmi komplexní větnou stavbu, vzhledem k věku.
  • Dobře cítí jazyk, řeč a její nuance (jako metafory, abstraktní myšlenky a podobně).
  • Mají schopnost řešit problémy, hádanky a hlavolamy, rozhodně je taková problematika zajímá.
  • Většinou se (sami nebo jen s drobnou pomocí) naučí číst a něco málo psát ještě před nástupem na základní školu.
  • Mají intenzivní reakce a hluboké prožitky.
  • Jsou velmi citlivé.
  • Umí přemýšlet v širokém záběru, vnímají kontext, a to jak abstraktní, tak logický.
  • Jsou idealistické, mají jasnou představu o spravedlnosti.
  • Věnují pozornost i společenským nebo politickým problémům, mají o tuto oblast zájem a chtějí ji pochopit.
  • Umí věnovat pozornost nezvykle dlouho, soustředí se na to, co je zajímá.
  • Jsou velmi hloubavé, mají spoustu svých vlastních myšlenek, nápadů a představ.
  • Nové dovednosti se učí velmi rychle.
  • Jsou zvídavé, otázka „proč“ je kladena ne ze zvyku, ale proto, že doopravdy chtějí a potřebují vědět, pochopit.
  • Mají širokou škálu zájmů, jsou jaksi „nevyhraněné“.
  • Užívají si experimenty a přicházení na nové cesty, jak něco vyřešit.
  • Mají nápady a postupy, které nejsou úplně typické, často si řekneme, že nás samotné by to nenapadlo.
  • Mají velmi vyvinutý a/nebo velmi specifický smysl pro humor.
  • Mají tendence organizovat ostatní podle vlastních plánů.
  • Mají velmi bohatou a živou představivost.

Co když teď přesně popisujeme vaše dítě nebo jakékoliv dítě, které znáte a máte s ním co dočinění? Jak už jsme psali na začátku, je třeba se mu více věnovat. Nadání může být totiž časem na překážku, pokud s ním nepracujeme od brzkého věku.

Nejčastější příklad takové situace je to, že děti se například v prvních ročnících základní školy nudí, protože věci už buď umí, nebo se je naučí mnohem rychleji než jejich spolužáci. V takovém případě hrozí, že se takové dítě nikdy nenaučí „se učit“, protože pro ně od začátku není učivo nijak zvlášť velká výzva. S tím se pak mohou potýkat celý život – mají přístup, že když jim to nejde na první dobrou, tak jsou raději pryč. A to se nehodí zvlášť na vysoké škole a už vůbec ne v nové práci. A to je dřív nebo později prostě potká.

Články mohou komentovat pouze přihlášení uživatelé

Komentáře k článku

Kategorie