8 otázek, které položit dětem, aby se naučily vnímat sebe i svět lépe Rodina

O své děti se staráme tak dobře, jak nám to jenom jde. Někdy ale sklouzneme k rutině. Tedy k tomu, že si stanovíme seznam věcí, které je třeba obhospodařit, zařídit nebo zaplatit, dotazů, které je třeba položit (Máš nějaké úkoly?), a logistiky, které je třeba se držet. Jenomže do hry vstupuje také dětská mysl, kterou bychom měli stimulovat nejen úkoly k vyřešení, ale také úkoly k zamyšlení.

Dětská mysl funguje neuvěřitelně jinak než ta naše. Můžeme se snažit ji chápat, ale málokdo z nás si vzpomene, jaké to bylo, když nás ještě tolik neformovaly zkušenosti, ale spíš přání a fantazie. A to je třeba podchytit a využít tak, aby z té nezkažené mysli vzešlo něco užitečného. Můžeme její energii totiž nasměrovat k tomu, aby se naše dítě snažilo utříbit si myšlenky o sobě i o světě.

Jak myslíš, že se tam ten člověk cítí? Můžeme děti učit empatii tím, že se ho zeptáme, co si myslí, že cítí ostatní lidé. Třeba jeho kamarád ze školy, kterému se něco přihodilo. Principy empatie můžeme vysvětlit celkem lehce tak, že poradíme, ať si představí, že by se to stalo jemu. Tak můžeme děti naučit, že myslet na ostatní a pomáhat jim je velmi žádoucí a přirozené.

Co děláš, když se cítíš nejšťastnější? Můžete začít polemizovat na téma štěstí, můžete si vysvětlit rozdíl mezi štěstím a radostí, můžete přijít na to, že vaše dítě baví něco úplně jiného, než byste čekali. A možná i uvidíte, kterým směrem se v profesním nebo osobním životě může časem vydat.

Jaké slovo myslíš, že tě nejvíc vystihuje? Tato skoro až personalistická otázka má velký potenciál nás překvapit. Některé děti odpoví svým jménem, jiné ale přijdou s něčím, co by nás v životě nenapadlo. A vždycky se můžeme doptat – proč si to myslíš?

Co můžeš naučit ostatní? V kterémkoliv věku vám dítě něco odpoví. A vy uvidíte, co si vaše dítě myslí, že umí. Může to být třeba vylézt na strom, udělat kotoul, ale i mnohem pokročilejší věci. Kdyby vaše dítě bylo učitel a mohlo si vymyslet předmět, který bude učit, jak by se takový předmět jmenoval a co by bylo jeho obsahem?

Až budeš dospělý, co se ti bude hodit z věcí, které se teď učíš? Ve škole, v kroužcích a tak dále dělají naše děti většinou to, co je baví, a pak to, co musí. Co ale považují za užitečné? A proč? A jak? Tady nastupuje hodně rodičovská role, můžeme vysvětlit, které věci používáme v každodenním životě my, kde jsme se je naučili, a tak dále.

Kterého kamarády myslíš, že bychom měli nejvíc rádi? A proč? Svou odpovědí nám dítě vlastně řekne, kterého kamaráda si nejvíc váží, a které vlastnosti si myslí, že jsou pro nás důležité. Třeba řekne, že asi Janičku, protože jí jde lépe matika. A vy se najednou dozvíte, že vaše dítě bere své výsledky ve škole vážně a dokonce bere v úvahu i to, co mu o nich říkáme.

Jaká je ta „nej“ věc, co se ti v životě stala? A můžete mluvit o nejlepší i o nejhorší. Uvidíte perspektivu, s jakou vaše dítě vnímá, co se kolem něj děje. Možná máte extrémně provinilý pocit z něčeho, čeho si vaše dítě nevšimlo, naopak třeba jste si vy nevšimli něčeho, co vaše dítě maximálně rozrušilo. A naopak, možná ani nevíte, čím děláte svému potomkovi radost, třeba bude nejlepší den v jeho životě ten, kdy jste se spolu koukali na oblíbený film i po jeho večerce.

  • Z obou událostí může vyplývat otázka – jestli se z nich něco naučili. Je dobré děti vést k tomu, aby uměli situace analyzovat a vzít si z nich ponaučení. Třeba jste vy sami byli strašně rádi za to, že dítě samo od sebe pomohlo v domácnosti nebo napsalo samo úkoly, a proto jste ho nechali dlouho vzhůru. Tahle lekce by byla celkem jasná.

Kdybys mohl/a vymyslet pravidlo, kterým by se všichni na světě řídili. Jaké pravidlo by to bylo? Tato otázka přivádí dětskou mysl na to, že žijeme ve světě pravidel a zákonů, které musíme dodržovat. A ty tady nejsou od toho, aby nás trestaly, ale aby nás chránily a dělaly náš život jednodušším, byť ne o všech si to myslíme. Podle toho, jaké pravidlo naše dítě vymyslí, s ním můžeme diskutovat o tom, jak by svět podle takového pravidla vypadal, co by se změnilo, jak by všechno vypadalo.

  • Tyto otázky není od věci také položit sami sobě. I my sami jsme se odpojili od přemýšlení v jiných perspektivách, od přemýšlení jiném než tom, co je třeba zařídit, abychom v dnešním uspěchaném světě fungovali. A tak... co umíte tak, že byste mohli naučit druhé? Jak se asi cítí kolega, který vedle vás sedí celý den v práci? Koho z našich přátel by měli nejraději naši rodiče a proč...?

Publikováno



ČLÁNKY MOHOU KOMENTOVAT POUZE REGISTROVANÍ UŽIVATELÉ
Registraci provedete ZDE
© 2004-2019 CZECH NEWS CENTER a.s. | Reklama | Podmínky serveru | Ceník členství | Návod pro inzerci | Desatero | Ochrana kupujících | Dobrý prodejce | Osobní údaje | Kontakt