Na chvíli, nebo dokud nás smrt nerozdělí?

Vztahy přicházejí a odcházejí, začínáme je a končíme, z těch, které jsme začali jen jako nevinný flirt pro zábavu, se úplně klidně může vyvinout partnerství na celý život... a naopak. S těmi, se kterými jsme to od začátku mysleli vážně, to může jít z kopce mnohem rychleji, než bychom čekali. Ale existují znamení, podle kterých poznáme od začátku, že to bude jen na chvíli. Příjemnou a vzrušující, ale přece jen – chvíli.

Dobře, prvních pár týdnů musíme vynechat, podle těch se nic nepozná. Návaly hormonů, endorfinů a emocí se nedají analyzovat. Ale jakmile růžové brýle ztratí trochu na odstínu, můžeme vidět, co se vlastně děje.

Partner komunikuje nepravidelně. A to asi známe všichni, většina z nás je docela selektivní v tom, komu odpovíme nebo napíšeme hned, a komu „až později“. Priority jsou jasné. A pokud nás má partner (nebo my jeho) jenom tak na hraní a nebo my sami necítíme úplně potřebu si jeho zprávu přečíst, jeho telefon zvednout a nějak reagovat, no... řekněte sami.

Necítíte se sami sebou. Čím je člověk starší, tím méně se mu chce si na něco hrát. Protože jsme si prošli už mnohým, pracujeme na sobě, ale tohle jsem prostě já, ber, nebo nech být. A jakmile máme pocit, že se nemůžeme úplně svobodně vyjádřit, naše pravá osobnost se setkává s opovržením nebo odmítnutím, no... na tohle už nemáme čas. A v perspektivě dlouhodobého vztahu? To už vůbec.

Cítíte spíš přitažlivost než lásku. Ano, chtíč je zákeřný, může nás ošálit a vmanipulovat do pocitů, ke kterým bychom se bez něj nedopracovali. Musíme se koukat trošku i bokem, jestli máme s partnerem společného i něco jiného, než horizontální aktivity. Protože vášeň, ať chceme, nebo ne, jednou ochladne, a zůstane to ostatní. Tak aby tam nějaké bylo.

Nemáte navzájem rádi své přátele. Naši přátelé tak nějak definují, nebo možná lépe shrnují, co jsem zač (možná už jste slyšeli teorii, že jsme vlastně kombinací pěti lidí, se kterými se stýkáme nejčastěji). A z dlouhodobého hlediska by naše nevole k přátelům partnera mohla projevovat na vztahu poměrně nešťastně. A naopak. Co bychom si mysleli, kdyby naši partneři neměli rádi naše přátele?

Všimli jste si, že partner přebírá vaše záliby. Je hezké dělat věci spolu. Ale je také nutné být dvě na sobě nezávislé individuality. Pokud se partner bez vás nezabaví, pokud není definovaný jinak, než skrz to, co jste mu do života přinesli... jaké může být on sám pro vás obohacení? Partner by neměl být identický, měl by nám v životě otevírat nové obzory, nové možnosti.

Váš názor nic neznamená. Partnerství je o rovnosti. Samozřejmě, že máme jiné role, ale naše názory mají stejnou váhu, náš hlas platí a má dokonce všech svých padesát procent. Pokud tomu tak není, není taky moc co řešit. Jakmile se k nám začne partner chovat blahosklonně nebo přezíravě, asi to na moc dlouho nebude. Nebo se chcete do konce života prát za to, aby vás někdo bral vážně?

Chovají se k ostatním ošklivě. Cítíte se jako výjimka? Je váš partner hrubý nebo povýšený ke skoro všem v jeho okolí? Špatná zpráva, je velice pravděpodobné, že se stejně dřív nebo později bude chovat i k vám. Pokud se totiž jeho přátelé, rodina, kolegové, ale i cizí lidé necítí úplně dobře v jeho přítomnosti, protože (doplňte důvod), je to jenom otázkou času. A to se pak tak výjimečně cítit přestanete.

Akceptujete jeho chyby, ale on neakceptuje vaše. Nikdo nejsme dokonalí. A o svých chybách víme, pracujeme na nich nebo se alespoň snažíme jimi tolik neotravovat okolí. Pokud ale partner neakceptuje nic méně než dokonalost, máme problém. Protože my se můžeme naučit držet pusu, abychom uchránili partnerovo ego, ale co my sami? Kdo chrání to naše? Kdo je tolerantní a smířlivý, nebo dokonce považuje chyby za specifika, díky kterým druhého milujeme?

Nepřenesli se přes své bývalé. Víte, kdo je to převozník? Most přes minulost? První partner, který přijde po rozchodu. Ten velmi často plní pouze funkci prostředku, jak se vrátit zpátky do života po těžkém rozchodu. Pokud je kontakt mezi vaším partnerem a jeho ex jakkoliv nestandardní (to musí posoudit každý sám), jakmile pořád řeší křivdy ze vztahu a podobně, asi to nebude to pravé ořechové.