Zobrazit přihlášovací formulář

Narodili jste se po roce 1982? Pak jste mileniálové.

Narodili jste se po roce 1982? Pak jste mileniálové.

Není to tak dávno, co světem rezonovalo například slovo „hipster“, jakožto popis někoho, kdo chce jít mimo hlavní proud. V dnešní době slyšíme ze všech stran „mileniálové“. Co to znamená? A můžeme doopravdy generalizovat a popisovat celou jednu generaci lidí stejnými termíny? Jaká jsou specifika mileniálů a není to všechno jen nafouknutá bublina? A co jsou to „sněhové vločky“?

Abychom si vyjasnili terminologii. Mileniálové, aneb generace Y, jsou děti narozené po roce 1982 (takové maturovaly, tedy vstoupily do pomyslné dospělosti, v roce 2000 a dále). Tedy vlastně dnešní (pozdní) třicátníci – lidé v nejproduktivnějším věku. Někdy také můžeme najít časové období narození 1974 – 2004. Ale všichni máme tedy tak nějak zhruba představu, o jakou generaci se jedná. Spojuje je především to, že jsou potomky takzvaných boom generation. Můžeme se tak někdy setkat s výrazem echo boomers.

Co to ale všechno znamená?

  • Jedná se o lidi, které vychovávala generace s hodnotami a zkušenostmi více méně neuplatitelnými v moderním světě. Rozdíl mezi rodiči mileniálů a mileniály samotnými je obrovský ať už jde o techniku, možnosti nebo otevřený trh i svět.
  • Na rozdíl od generace narozené v poválečných letech, kladou mileniálové velký důraz na osobní vztahy. Nejsou tak posedlí prací jako jejich zhruba o deset let starší kolegové, který se pracovní trh a možnosti otevřely v produktivním věku. Lépe ví, jak na moderním pracovním poli chodit, ale zároveň bojují za osobní svobodu, štěstí, naplnění a volný čas.
  • Dnes tvoří většinu lidí v produktivním věku. I díky tomu se mění pracovní trh. Například je kladen mnohem větší důraz než kdy dříve nejen na peníze, ale také na další lákadla například v podobě delší dovolené. Mnoho mileniálů slyší více na flexibilní pracovní dobu a více dnů dovolené než na vyšší platební ohodnocení.
  • Ve své práci chtějí mileniálové vidět a cítit také smysl. Proto se tato generace považuje za mnohem nešťastnější, i když žije v mnohem větším blahobytu – respektive v největším dostatku, jakého se západní společnosti kdy v životě dostávalo.
  • Vzhledem k tomu, že „dnešních třicet je nových dvacet“, posouvá se doba, kdy mileniálové zakládají rodiny (i když v poslední době se trend mladých rodin zase vrací). Starají se také mnohem více o svou fyzickou stránku.
  • Svou psychickou stránku zase mnohem více prozkoumávají. Jedinci této generace bývají někdy ironicky označováni za „sněhové vločky“, honba za uznáním vlastní individuality, pochopením vlastního života a jeho smyslu a tak dále má někdy za následek uzamknutí se do sebepoznání a prohlubování přesvědčení o vlastní jedinečnosti. Někdy se můžeme dočíst, že mileniálové prokazují mnohem víc znaků narcisismu než jakákoliv jiná předchozí generace.
  • Roste rozsah užívání antidepresiv, ale také rekreačních drog, což je spojováno s tím, že generace mileniálů je tak nějak od podstaty více depresivní, až nešťastná. Doba, technologie a nároky předběhly připravenost psychiky, kterou vychovávala generace, která vyrostla za naprosto jiných podmínek. Dnešní doba je mnohem povrchnější, mileniálové často rozpouštějí v alkoholu, drogách nebo v pomoci antidepresiv touhu po lidské blízkosti, která se zdá není v dnešní době tolik nadosah. Nepřeberné množství možností vyžití a interakcí nepřejí „zůstávání na místě“.
  • Mileniálové mají potíže s úsporami. Rozhodně si ve stejném věku nemohou dovolit ten samý život, jako jejich rodiče. Pro mnoho dnešních třicátníků je představa, že mají dům, rodinu a jezdí pravidelně na dovolenou, a to všechno bez dluhů, je v podstatě nedosažitelná.
  • Někdy také zaslechneme termín Petr Pan generace. Je to proto, že mileniálové prodlužují přechod z „dětství“ do dospělosti, a to z mnoha důvodů. Ekonomické důvody jsou na prvním místě, ale ani psychicky nikam nespěchají. Zodpovědnost, závazky a usazení tvoří velkou protiváhu zábavě, objevování, cestování a užívání si všeho, co moderní doba nabízí. Ale moderní doba také bere.

Stejně, jako se mluvilo o meziválečné generaci jako o ztracené, je to i ta dnešní, která tápe. Budoucnost je ekologicky, politicky i ekonomicky velmi nejistá, minulé generace nepřipravily nijak záviděníhodnou výchozí pozici. Krizi prožívá samotná identita, standardní role jsou v nenávratnu (například role muže a ženy ve společnosti i v rodině je velmi daleko od té klasické), vedou se spory o pohlavní a sexuální identitě, politická korektnost střídá extrémní projevy nesnášenlivosti a dnešní člověk často neví, co, kde a proč si dovolit může nebo ne. Cenzuru vystřídala taková svoboda, která má paradoxně za následek podobný efekt.

Mnoho dnešních lidí má potíže. Psychické, existenční, s identitou, s blízkostí, s akceptací, se sebepoznáním. Žijeme v době, kdy si netroufneme předpovídat, co se stane zítra, kde a jaké to bude mít následky. A to, jak se ke svému životu a životnímu štěstí postavíme, je teď na nás mnohem víc, než kdy jindy. Možná máme větší strach, ale také máme více možností. A když už mluvíme o moderním strachu – slyšeli jste o syndromu FOMO? Strachu z toho, co nám uniká? Přečíst si můžete tady.

Články mohou komentovat pouze přihlášení uživatelé

Komentáře k článku

Kategorie