Jak se vyrovnat se ztracenou láskou?

Rozchody bolí. Obzvlášť, když to nejsme my, kdo se chce rozejít. Ale ve vztazích má většinou „ne“ větší hodnotu než „ano“, a tak se se ztrátou prostě sem tam musíme vyrovnávat. A někdy to doopravdy není jednoduché. O tom, že se s tím potýkáme často a skoro všichni, svědčí fakt, že asi o ničem jiném, než o lásce k člověku, kterého nemůžeme mít, nebylo nikdy napsáno tolik písniček, knih a básní. Jak teda na to? Jak překonat bolest ze ztráty a nenaplnění?

Ať už vztah skončil nebo nikdy nezačal (a my jsme i přesto milovali), definitivní rozhodnutí, že to dál nevede, není v mnoha případech na nás. A toto rozhodnutí bolí moc. Co je třeba v takové situaci dělat? Samozřejmě neexistuje univerzální pravidlo, každý máme své vlastní okolnosti a situace, ale přece jen...

Dopřejte si truchlení. Zkuste v sobě bolest nepopírat. Ona se prodere na povrch jinak, jindy a často za velmi nevhodných okolností. Dopřejte si prožít si tu bolest. Dopřejte si prožít všechny ty pocity beznaděje, bolesti, ztráty a smutku. Skrze to pak mnohem zdravěji přijmete fakt, že je konec. Prožité trauma nás také formuje a možná do podoby, která bude skvělá pro někoho jiného. Díky ní možná otevřeme oči a uvidíme jiné kvality u jiných lidí.

Nedávejte tomu všechno. Často si v takových případech říkáme, že bude lepší aspoň zůstat přáteli, že toho druhého chcete aspoň trošku kolem sebe mít a cítit. Jenomže... sami si to představte. Jak se budete cítit, až bude na sociálních sítích zveřejňovat fotky s novou láskou? Je to doopravdy lepší? Zůstat přáteli s někým, který se s námi rozešel, je jako si říct – rozbilo se nám auto, ale můžeme v něm ještě chvíli sedět. K ničemu to není. Není třeba utnout kontakt stoprocentně, jenom nebrat každou příležitost ke kontaktu, která se nám nabízí. Alespoň ne zezačátku.

Vyhýbejte se situacím, které by mohly bolet. A rovnou si je vyjmenujeme – přestaňte sledovat sociální sítě, alespoň ne aktivně. Nemusíte je rovnou přestat sledovat nebo odebrat z přátel, příspěvky od člověka už můžete dočasně „uspat“. Neptejte se na ně společných přátel. Nechoďte na místa, kde víte, že je pravděpodobné, že na ně nebo na jejich blízké můžete narazit, pokud je to možné (někdy to možné není, když mluvíme třeba o kolegovi nebo kolegyni v práci).

Najděte směr, kterým všechnu tu energii poslat. Protože energie bude hodně. Budete neposední a budete se potřebovat zabavit. V takových chvílích je velmi jednoduché sklouznout do nezdravých aktivit, jako jsou například stalkování dotyčného člověka na internetu (v tom lepším případě) nebo vymýšlení plánů, jak se k sobě zase vrátit. Zkuste tuto energii využít produktivně. Vyzkoušejte něco, co jste vždycky chtěli, zkuste cvičit, jet a výlet, plánovat dovolenou, potkat se se všemi, se kterými jste chtěli (ale zkuste je nezahltit svým neštěstím). Práce je taky dobrým objektem naší energie. Ale cokoliv, co nám odvede pozornost, je skvělé.

Vzdejte se toho najít nějaké „uzavření“ situace. Jak by mělo vypadat? Setkat se, promluvit si a mluvit tak dlouho, dokud se oba navzájem nepochopíte a nepřijmete názor druhé strany? Tedy ideálně s výsledkem, že se k sobě zase vrátíte? Každý pokus o to hledat nějaké uzavření situace, je vlastně převlečený pokus o kontakt a návrat. Někdy nastanou v životě situace, se kterými se prostě musíme vyrovnat, aniž bychom ne pídili po odpovědi na otázku „proč“. Prostě proto.

Systém podpory. Na nic nemusíte být sami. Vaše rodina, přátelé i například kolegové mohou nabídnout více pomoci, než bychom si uměli představit. Není sice úplně vhodné udělat kobercový nálet na všechny své známé a hezky jim vyklopit, co se děje (protože často čím víc o situaci mluvíme, tím více se v ní uzamykáme a tím více je pro nás těžké se od ní oprostit). Ale mohou nám nabídnout aktivity a společnost při nich. Tam vás vezme kamarádka do kina, tam kamarád na večeři, tam si zajedete vyposlechnout příběhy svojí babičky. Prostě nechte lidi, aby vám vyplnili volný čas – aspoň na chvilku. Uslyšíte slova povzbuzení, ulevíte si od bolesti, uvidíte jinou perspektivu na svůj problém, budete se smát.

Jděte na rande. Možná je to to poslední, na co máte zrovna myšlenky. A ano, je velmi pravděpodobné, že následující partner bude spíše přechodný než cokoliv jiného (role převozníka aneb mostu přes minulost je poměrně známý), ale zjistíte, že se vlastně můžete docela dobře bavit i s někým jiným. Uvědomíte si, že už to nikdy nebude stejné, ale že je to dobře – protože nové neznamená horší a jiné neznamená neuspokojivé.

Vykašlete se na sebeobviňování. Je to velmi časté. Cítíme stud, zahanbení, bolest a zklamání sami ze sebe. A tak začneme pátrat, jak moc a v čem je to celé naše vina. A přesně v ten moment bychom se měli zastavit. Protože to naše vina není, nekompatibilitu nezaviníme a nikoho druhého nedonutíme, aby nás miloval, a to dokonce ani tak, že změníme celou svou osobnost. A to přece nechceme. Nestojí to za to.