Pracující máma, pracující táta

Je to vlastně celkem normální, doba žen v domácnosti je dávno tatam. V dnešní době velmi často pracují oba partneři, kteří zároveň vychovávají malé děti. A to není jednoduché, jak asi všichni, kdo v takové situaci jsou, mohou potvrdit. Jak by si takoví pracující partneři mohli navzájem pomáhat? Co je třeba si uvědomit? A jak to udělat, abychom zůstali rodiči a milujícími partnery (a zároveň mohli vydělávat na živobytí)?

Peníze bývají v rodinách často problém. A to různými způsoby – jak jsme psali v článku Peníze jsou ve vztahu vždycky problém. Do jejich vydělávání se často míchají jiné parametry, jako jsou čas, seberealizace nebo potřeba socializace, nejde nikdy jen nutně o jejich nouzi.

Zpět ale k pracujícím rodičům. Pamatujete si, kdy se říkalo, že ženu po příchodu z práce čeká doma „druhá směna“? Ani to už dnes tolik neplatí, ať už se to týká kteréhokoliv z partnerů. Uvařit, napsat úkoly, vyzvednout děti, uklidit, vyžehlit, vyprat, nakoupit... a tisíce dalších úkolů si dnes partneři stále častěji rozdělují podle možností. Na co je důležité, abychom v takové životní etapě nezapomněli?

Jsme rodiče, ne chůvy. Často se setkáme s tím, že vlastně dětem zajišťujeme organizačně a materiálně to, co potřebují. Ale tolik už se pak nestaráme (nebo na to nemáme čas) o jejich emoce a prožívání. Věty „Jdu ven, pohlídej děti.“ jsou často na denním pořádku. Jenomže my děti nehlídáme. Ono někdy je lepší si s dětmi spíše povídat a hrát, než mít naklizeno a navařenou tříchodovou večeři. Spousta dětí by ji beztak vyměnila za chleba s máslem, kdyby si mohly s rodiči jenom tak popovídat.

Chovejte se k partnerovi tak, jak chcete, aby se choval on k vám. Přijdete domů unaven z práce, musíte ještě něco dodělat, vrátili jste se z nákupu a chcete mít klid. A víte co? Úplně stejně to chce i váš partner. Proto je třeba si co nejvíce pomoct – tak, aby ten „klid“ byl pro oba co nejdřív.

Nehraje se na body. Někdy potřebuje víc pomoc jeden z partnerů, jindy druhý. Pokud se budeme na rodinu dívat jako na „minulý týden jsem děti hlídal/a třikrát, zatím cos byla/a venku neb déle v práci, takže tento týden je budeš mít třikrát ty“. To je asi neudržitelné, to všichni cítíme. A navíc – neproveditelné a organizačně většinou nemožné.

Nevymlouvejte se na partnera. Podívejte se na rozdíl v těchto dvou větách. Neobviňujte před ostatními partnera. To nedělá dobrotu.

„Omlouvám se, ale musím přesunout zítřejší schůzku, protože manžel/ka nemůže pohlídat děti.“

„Omlouvám se, ale musím přesunout zítřejší schůzku, starám se o děti.“

Podpořte se navzájem ve změnách. Možná budete muset v práci požádat o jiné nastavení směn, pracovních hodin, možná si někdy budete muset vzít dítě s sebou, zůstat s ním doma a tak dále. Podpořte se navzájem v tom, abyste zašli za svými šéfy a dali jim vědět, že váš život je teď trošku jiný a budete muset tou přizpůsobit i práci. Všichni jsme lidé a všichni to chápeme.

• A hlavně – není to o penězích, které kdo z partnerů domů přináší. Je to o možnostech, které oba partneři mají, aby všechno fungovalo k všeobecné spokojenosti. A o tom je třeba mluvit. Nevyčítat, neobviňovat, nesabotovat. Pomáhat, podporovat a připravit se na to, že to teď možná bude všechno trochu jinak.