Jaký je ideální věkový rozdíl mezi dětmi? Neexistuje!

Každý člověk, který má nebo chce mít více dětí, nutně narazí na otázku, jaký je ideální věkový rozdíl mezi nimi. A zjistí, že ani rodiče, ani odborníci se neshodnou. Někdo bude přísahat na rozdíl maximálně dvouletý, jinde vám vychválí odstup pěti, nebo dokonce deseti let. Osobně doporučuju do toho, který vyšel zrovna vám, nevkládat přehnaná očekávání, a když už, tak se nechat příjemně překvapit.

Zatímco někteří lidé skutečně rodí potomky ve věkovém rozestupu, jaký si naplánovali, jiní, kteří mají potíže s početím, jsou vděční za to, že děti vůbec mají. A upřímně řečeno, že je nesmysl, aby se trápili tím, že místo vytoužených dvou let jsou od sebe sourozenci třeba čtyři.

Neplatí totiž, že čím menší věkový rozdíl, tím spíše si spolu děti navzájem vyhrají a péče o ně bude snazší. Můžete to vyjít, ale můžete mít sourozence pouhý rok od sebe s naprosto neladícími povahami a zájmy a klidnou společnou hru u nich nezažijete. Třeba proto, že jedno dítě bude divoch milující autíčka a vláčky a hrající si jedině na reálné situace, kdežto druhé klidný fanoušek dinosaurů a rytířů s hlavou v oblacích.

Tři roky jako ideál? Možná kdysi

Nestor české dětské psychologie Zdeněk Matějček kdysi celkem doporučoval coby ideální tříletý věkový rozdíl, který podle něj do velké míry vycházel z přírody. Pokud matka dlouho kojila, často ani dříve než po dvou letech neotěhotněla. Mělo by jí to mimo jiné umožnit regeneraci po porodu a péči o miminko.

Ale upřímně řečeno, je zase tak moc o co stát? Protože tříletý věkový rozdíl mimo jiné znamená, že sotva vypipláte jedno dítě, jdete do toho znovu od začátku. A taky to, že doma máte miminko zrovna v době, kdy by si starší dítě mělo zvykat na školku, nebo že první dítě jde do školy a mladší do školky ve stejnou dobu, přičemž ani jedno nemusí probíhat úplně hladce. Také projevy žárlivosti starších sourozenců na nového člena rodiny bývají v tomto věku nejsilnější.

Existují odvážní šťastlivci, kteří mají děti se zhruba ročním, nebo dokonce menším věkovým odstupem. Někdy, pravda, neplánovaně. "První dva roky byly bez diskuse strašný, málem jsme se rozvedli, příčin k hádkám bylo tolik, únava, málo peněz, věčně nemocné děti, cokoli. Ale když mladší syn oslavil první narozeniny a krátce potom nejstarší dcera druhé, najednou se to valem začalo zlepšovat," říká Karolína z Kutné Hory, jejímž dětem je dneska šest a sedm let. A ona tvrdí, že by do takového věkového rozdílu šla znova. Ale zároveň přiznává, že měli štěstí v tom, že ač jsou děti opačného pohlaví, vždycky byly parta.

Sama má sestru mladší o čtyři a půl roku a vždycky jí to připadalo jako nic moc věkový rozdíl – třeba protože hlavně máma se k dívkám snažila přistupovat jako k věkově rovným, což v praxi znamenalo stejné hračky, ale také třeba stejné oblečení nebo dárky pod stromeček. A přitom byly od začátku odlišných povah, nehledě na to, že když Karolíně bylo dejme tomu čtrnáct, už ji bavily jiné věci než dívku ani ne desetiletou.

Záleží na organizaci rodiny

Každopádně odborníci se vesměs shodují na tom, že ideální věkový rozdíl neexistuje. Psycholog Jakub Jura z webu psychologie.cz proto doporučuje, když už rodiče přemýšlejí, jaký odstup zvolit, ať to naplánují třeba i s ohledem na to, co pro ně bude organizačně jednodušší. "Při věkovém rozdílu šest a více let již obvykle nevzniknou typické sourozenecké vztahy, a jedná se tím pádem spíše o dva jedináčky. Věcí vašich – rodičovských – se týkají například takové záležitosti jako plánování délky rodičáku, školky, návratu do zaměstnání," uvedl s tím, že čím menší je věkový rozdíl, tím spíše se dítě od svého staršího sourozence může přirozeně učit napodobováním.

A mimochodem, psycholog Jura má ještě jeden postřeh. „Ještě mi nikdo neříkal, že by špatně zvolil věkový rozdíl dětí, takže téměř jistě bude i věkový rozdíl vašich dětí ideální, neboť pro jejich spokojenost budou mnohem důležitější věci, než je věkový rozdíl." Na tom by mohlo něco být.

(red)