Manžel chce třetí dítě, já ne. Hrozně se kvůli tomu hádáme

Julie nedávno oslavila pětatřicáté narozeniny. Těšila se, že děti nastoupí do školy a do školky a ona, že se vrátí do práce. Jenže se přepočítala, manžel se postavil ostře proti. Oznámil jí, že mu vyhovuje, když se stará o domácnost a taky, že by rád ještě jedno dítě.

„Našim dětem je šest a čtyři roky a letos oba jdou do školy, respektive do školky. Už dříve jsem se s mužem bavila o tom, že bych se, jakmile se v novém rodinném rytmu zajedeme, chtěla vrátit do práce - pracovala jsem jako účetní a o ty je v okolí vždycky zájem, takže se nebojím, že bych místo nenašla. Vlastně se o tom ale nikdy nechtěl moc bavit a nedávno mi došlo proč,“ líčí Julie z jižní Moravy, které manžel nakonec letos v červnu řekl, že si nepřeje, aby do práce nastoupila.

Děti by netrpěly, teď trpím já

„Zní to drsně a v prvním momentě jsem se hrozně naštvala, ale jeho argumenty mě trochu nalomily. Vykládal mi, že je to vůči dětem kruté, že na ně kvůli práci budu mít méně času a energie, podsouval mi myšlenku, že je přece nechci šidit. Nad tím jsem začala samozřejmě uvažovat, ale pak jsem došla k závěru, že by tím netrpěly a že naopak trpím já tím, jak jsem s nimi pořád zavřená doma nebo že s nimi chodím jen po dětských akcích a atrakcích a řekla jsem manželovi, že se nevracím nikam do továrny, kde budu od nevidím do nevidím, ale že si klidně vezmu kratší úvazek a budu doma brzy,“ popsala Julie, která se po tomhle svém vysvětlení dozvěděla od manžela, že je pěkná kariéristka, která dá přednost práci před rodinou.

To je podle ní úplný nesmysl, protože jí rozhodně o nějakou úžasnou pozici nešlo, chtěla jen vypadnout z poněkud ubíjejícího stereotypu na rodičovské dovolené. „Navíc mám pocit, že mě děti už tolik nepotřebují, takže mám na tu práci čas,“ míní Julie, která by si ráda vydělala i nějaké peníze. Manžel, pracuje jako projektový manažer, rodinu slušně uživí, ale na přehnané vyskakování to podle ženy není. „Máme slušné bydlení ve zděděném domku. Můžeme občas někam na dovolenou, občas třeba do kina, občas na výlet a do restaurace. Ale já sama jsem na sobě za ty roky hodně šetřila - teď bych zase ráda začala chodit ke kadeřníkovi, nakoupila si pěkné oblečení, abych nenosila jen trička a volné kalhoty, občas někam zašla s kamarádkami. I proto by bylo fajn mít ještě jeden příjem, ale když jsem se muži snažila říct i tyhle důvody, bylo to, jako bych přilévala oleje do ohně,“ stýská si Julie, která se kvůli tomu doma s manželem už několik týdnů hádá.

Prostě budeš doma!

Nakonec z něj vylezlo, že by beztak chtěl ještě jedno dítě a že vzhledem k jejich věku, oběma je pětatřicet, je nejvyšší čas. Julie sama vůbec na další dítě nikdy nepomyslela, i vzhledem k tomu, jak náročné pro ni obě těhotenství a porody byly. „Navíc jsme se vždycky bavili o tom, že budeme mít dvě děti, máme dokonce páreček, staršího syna a mladší dceru, takže mi přišlo, že v tomto ohledu máme splněno,“ pokračuje Julie ve zpovědi – momentálně neví, jak dál.

Nelíbí se jí, že muž jí vlastně zakazuje dělat to, co by ráda, na druhou stranu chce respektovat i jeho přání a představy a žádné kompromisní řešení ji zatím nenapadlo. Naopak začíná být zoufalá z představy, že jí čeká několik dalších let doma včetně péče o malé dítě, protože doufala, že tuhle životní etapu už má jednou pro vždy za sebou. Navíc v ní klíčí podezření, že muž nestojí ani tak o dalšího potomka, ale hlavně o to, aby Julie zůstala doma, tedy aby poskytovala full servis jako dosud a zároveň, aby se před dní nezačaly otevírat žádné nové možnosti.

(red)