Zavazování tkaniček není věda: Jak to dítě naučit a kdy

I když se nám dospělým může zdát, že jde o banalitu, děti s tkaničkami na botách často bojují ještě na základní škole. Jak ale naučit dítě vázat tkaničky tak, aby systém rychle pochopilo a zvládlo se obout zcela samo? Poradíme vám.

Řada dětí se zavazováním tkaniček zápasí. Některým dětem chybí trpělivost, jiným zase manuální zručnost. Nakonec se ale tkaničky naučí zavazovat všechny. Někdo dříve a někdo později. Vyžaduje to ale především trpělivost na straně rodičů i dětí. S přípravou na trénink můžete začít už v kojeneckém věku. Pořiďte třeba hračku v podobě dřevěné boty nebo desku ve tvaru boty s otvory pro tkaničku, kterými dítě může provázek protahovat a pomalu se tak s vázáním tkaniček seznamovat. Děti si při hře s nimi zároveň budou zlepšovat jemnou motoriku. Větším holčičkám zase můžete koupit zavazovací botičky na panenku, které už se dají sehnat v různých velikostech a celé škále barevných kombinací, aby ladily k oblečku.

V jakém věku začít

Nic neuspěchejte! V dětech byste tak jen mohli vypěstovat k tkaničkám averzi. Potomky však veďte k samostatnosti, ve školce, a nejen tam, to budou potřebovat. Do tří let si ale vystačíte s botičkami na suché zipy, které se snadno zapínají i rozepínají, a obsloužit je zvládnou i malé děti. V pozdějším věku je ale můžete pomalu začít učit vázat kličky. Máte na to tři až čtyři roky, než dítě půjde do školy. Tam už by to mělo umět. Přesto se najde řada školáků, kteří to z nějakého důvodu nezvládají. Nevystavujte je posměškům ze strany spolužáků a než se to naučí, zůstaňte u suchých zipů.

Nikdo učený z nebe nespadl

Konkrétní věk, kdy se děti sami zvládnou zavázat tkaničky, je velmi individuální. Některým systém zavazování ukážete dvakrát, třikrát a za chvilku už sami bravurně vytváří kličky. Těm méně zručným to může trvat i měsíce. Nejdůležitější je na dítě zbytečně netlačit, nestresovat ho, ani si na něm nevylévat zlost. Můžete třeba obkreslit na karton podrážku své tenisky, načrtněte jí, udělejte dírky a těmi protáhněte dostatečně dlouhou tkaničku nebo stužku. Nejlepší bude, když každá polovina bude jinak barevná, dítě tak lépe pochopí systém vázání. Zkuste dítě pro vázání nadchnout, namotivujte ho nějak. Vymyslet můžete třeba nějaký závod nebo napínavou soutěž. Za každý pokrok dítě chvalte a dejte mu náležitě najevo, jak jste na něj pyšní.

Zkuste hru na zajíčka

Jednou z variant vázání je metoda se zajícem, která je efektivní a pro děti zajímavá. Postup je poměrně snadný a hotová mašlička drží dobře zavázaná. Vytvořte uzel, tedy hlavu zajíčka, koncovky tkaniček složte jako ouška zajíčka, ouška překřižte tak, aby vytvořila písmeno X, dolní ouško protáhněte přes horní, zatáhněte za obě ouška a tkaničky jsou zavázané.

Vsaďte na nezbednou veverku

Další metodou, jak uvázat mašličku, je ta, se kterou vám pomůže příběh o neposedné veverce. V lese rostl starý dub – zavažte uzel, tj. kořen stromu, měl mohutné větve – jednou šňůrkou udělejte smyčku, veverka běží kolem stromu – druhou šňůrkou (veverkou) projděte kolem smyčky (strom), zvířátko vleze do nory a vyskakuje z druhé strany stromu – provlékněte šňůrku přes smyčku (je třeba vyměnit ruce), zatáhněte a je hotovo.

Zarecitujte si

Některé děti zaujmou spíše básničky. I těch je hned několik. Vyberte si tu, která podle vás bude mít úspěch.

Jedna smyčka, druhá smyčka,
k tomu ještě malá klička.
Utáhni to trošičku,
ať máš hezkou mašličku.

Nejdřív uzlík ze dvou konců,
potom na tom kratším kličku.
Pak obtočit druhým koncem,
provléknout tím očkem smyčku,
a už koukáš na mašličku!