Zobrazit přihlášovací formulář

Když partneři nesdílí postel… ani ložnici

  • Publikováno:
Když partneři nesdílí postel… ani ložnici

Spousta vztahů je dnes ovlivněná tím, co se od nich očekává. Lidí ve vztazích žijící pak cítí tlak společenských konvencí a bojí se projevit vlastní vůli, nastavit ve vztahu vlastní pravidla bez ohledu na okolí, vytvořit si komfortní podmínky i za cenu toho, že je ostatní budou považovat za nekonvenční. Mnozí lidé tak bojují s oprávněným názorem, který jen není populární říkat nahlas. Když nám to vyhovuje, co je komu do toho?

Z těch méně kontroverzních témat, která se týkají partnerského soužití, je sdílení společného prostoru pro spaní. Díky kombinaci všech možných faktorů (od televizních filmů po vykládání kamarádek) máme představu, že jedním z ukazatelů šťastného vztahu je usínání v objetí večer co večer, pod jednou dekou, tělo na tělo. Že usínání a spánek je záležitostí páru a ne jednotlivce.

Co když je to ale jinak? Nemusíte být psycholog, fyzioterapeut ani lékař, abyste cítili, že každý potřebuje pro spánek jiné podmínky, prostředí a koneckonců i takové zdánlivé maličkosti, jako je teplota v místnosti. Pokud potřebujete pro spánek zimu a otevřené okno a partner naopak teplo a co nejstojatější vzduch, jak dlouho se budete trápit?

Spánek je jednou z věcí, která maximálně ovlivňuje náš metabolismus, energii, výkonnosti i náladu přec celý den. A tím vším dohromady celé naše zdraví. Pokud máte možnost v rámci bytu nebo domu přizpůsobit si podmínky k spánku co nejideálnější, oddělené spaní byste s partnerem neměli zavrhovat jenom proto, že by si o vás mohl „někdo něco myslet“.

Když nemůžete

Existují samozřejmě více a méně objektivní důvody, proč nesdílet společné manželské lože. Můžete navzájem dělat kompromisy v tom, kam pojedete na dovolenou, ale když je v sázce zdravé spaní, není třeba hledat to, co oběma nevyhovuje trošku, ale to, co oběma vyhovuje v maximální možné míře.

  • Jiné biorytmy. Znáte to, někdo je sova, někdo skřivan. A tak se navzájem buď budíte, nebo nutíte chodit spát nebo vstávat v jinou denní či noční dobu, než by vám bylo milé. Pokud je pro vás přirozené chodit spát ve dvě a vstávat v sedm, ale partner potřebuje ničím nerušený spánek od desíti do šesti, přicházíte oba o několik hodin, které byste mohli strávit po svém.
  • Práce. Směny, kolotoče, pohotovosti, zapnutý telefon, brzké návraty domů, pozdní odchody. Ne každý má standardní pracovní dobu a jeho partner/ka tím může trpět. 
  • Chrápání, zvuky, pohyby. Jednoduše když jeden druhého nenechá spát. Chrápání u mužů je nejčastější příčinou odděleného spaní. Žena se nevyspí, protože ji muž neustále budí, muž je z toho buď ve stresu a spí nekvalitně, nebo si ho co deset minut žena podává a budí ho se slovy „otoč se prosím tě na bok“! Výsledek? O kvalitním spánku se nedá mluvit.
  • Potřeba jiné teploty. Nemusí se to zdát jako problém, ale ženy častěji preferují teploty vyšší než muži. Konflikt, kdy je jednomu z partnerů zima, zatímco druhému horko, je mnohem častější a závažnější, než by kdokoliv čekal. Samozřejmě můžete volit jiné typy přikrývek a povlečení, ale když už je ve hře otevřené nebo zavřené okno, konflikt může vyústit dokonce v rozvod.
  • Jiné podmínky. Někdo neusne spokojeně jinak než u televize, při poslechu hudby, audioknihy nebo generátorů uklidňujících zvuků. A když ten druhý potřebuje pro spánek absolutní ticho a tmu? 

Když prostě nechcete   

Důvody, které se jak okolí, tak partnerovi, mnohem hůře vysvětlují, jsou zejména neurčité potřeby vlastního osobního prostoru. Je to s podivem, ale ztráta vlastního místa, pokoje, koutu, který je výhradně váš, je pro lidskou psychiku extrémně náročná a buduje dlouhodobou frustraci.

Další z důvodů, který budí u mnoha lidí pousmání, ale je stejně relevantní, jako cokoliv jiného, je touha partnerů být před sebou „dokonalí“ a zachovávat si určitá tajemství.

„Je pro mě nemyslitelné, abych se před manželem ukázala neupravená. Jemu to tolik nevadí, ale mi je to proti srsti. Máme oddělené ložnice od doby, co jsme spolu začali bydlet, a i když chci manžela ráno překvapit, moje první cesta vede do koupelny, kde se upravím, umyju a připravím. Cítím se tak mnohem lépe. A manželovi je vlastně celkem jedno, kde a jak spíme. “

Radana, 36 let

A jaká jsou proti?

Spaní v oddělených ložnicích má jedno velké úskalí, jedno neopomenutelné riziko. Tím je potenciální ochladnutí sexuálního života, odcizení a ztráta intimity. Mnoho „akcí“ totiž vyplyne ze samotného sdílení jedné postele. A sex není jediné pouto, které se v posteli upevňuje. Jde také o rozhovory, doteky, vědomí, že blízká osoba je hned vedle. Tomu se dá předcházet večerními i ranními rituály, kdy jeden nebo druhý do své ložnice odchází doopravdy pouze spát.

Je pro vás spaní v oddělených ložnicích nemyslitelné? Nebo pouze neproveditelné? Myslíte si, že i takovýto druh soužití by měl být považován za standardní? Brání vám společenské konvence v nastavení vlastních pravidel ve vztahu?   

Líbil se vám článek? Podělte se o něj s přáteli

Články mohou komentovat pouze přihlášení uživatelé

Komentáře k článku

14.1.2016, 11:04
To jsou zase kecy +o(
Otevřené okno vyústí v rozvod? Ach jo ,-)
Kajda12 ID 6960 kajda12
15.1.2016, 12:25
Asi jste nepochopila - když je mezi partnery problém, pak i otevřené okno způsobí rozvod - ano, je to tak!!!!!
15.1.2016, 13:21
(smich)
marbarter ID 368739
16.1.2016, 15:03
vy ste si v tom článku prečítali iba jednu vetu?
sieta ID 247864 sieta
upraveno 14.1.2016, 11:57
Chápu, že někdy je pohodlnější spát v jiných místnostech, pokud jeden z páru chrápe jako by dříví řezal, ale jinak manželka, která se bojí před manželem ukázat neupravená, musí být asi celý život jaksi v napětí. Všední dny nejsou jen o estetice a kráse, někdy jednoho z manželů skolí nepříjemná nemoc a na koho jiného se prvně obrátit o pomoc než na manžela a s horečkou a kýblem u postele málokdo vypadá upraveně ))
Jinak my na TV jsme se domluvili hned v začátku souužití a to tak, že do ložnice nepatří. (noc)
13.1.2016, 21:46
(pusa)