Rady rodičů aneb pozitivní disciplína

Dnešní doba je složitá. Protože potřebujeme teorie na všechno, i rodičovství a výchova procházejí vývojem a podléhají trendům. Ty současné se celkem intenzivně vymezují proti křiku a tělesným trestům, naopak preferují různá jiná, rozumná a zábavná, řešení sporů. Každodenní realita je samozřejmě velmi odlišná od teorií moudrých knih, nicméně pár rodičů nám svěřilo, jaké výchovné metody uplatňují na svých dětech. Budete se divit, ale převládá kreativita, cvičení a smích.

Zdaleka ne všechny metody udržování pořádku vyžadují neustálé opakování, kdy se z věty „Kolikrát jsem ti říkala, že si máš uklidit v pokoji!“ stane jenom takový šum v pozadí. Tedy nic, čemu by bylo třeba přikládat váhu. A když to dítě vydrží poslouchat dostatečně dlouho, rodiče to nakonec přece udělají za něj. Nebo dostane výprask, ale to už je podstoupitelné riziko. Několik rodičů nám povykládalo, jaké finty úspěšně aplikují na své děti.

Nechat problém zmizet

„U nás je jedním z největších témat stlaní postele. Naše dcera, jinak celkem pořádná, prostě odmítala. Hádek jsme kvůli tomu měli spoustu, ale pak mě napadlo – když nechce stlát, ať nestele. Řekla jsem jí, že mi její neustlaná postel prostě vadí, takže odteď bude spát jenom na prostěradle a ve spacáku. Nasupeně souhlasila, vždyť to přece není žádný problém. A o peřinu přišla poprosit už za dva dny. Světe div se, od té doby stele i bez připomínání.“

Lucka, 41

„Mít doma dvě parádnice, to dá zabrat. Zvlášť, když jsou zároveň trošku nepořádné. Trošku dost. Oblečení vytahané ze skříní poházené po zemi, přes židle, všude, jen ne v poličce, mě dohánělo k šílenství. Holky dostaly varování -  co najdu ležet na zemi, prodám do sekáče. Doslova se mi vysmály do obličeje, takže už jsem musela. Oblečení jsem posbírala a schovala. Po chvíli se začaly množit dotazy – mami, kde mám…? Tak jsem jim teda řekla, že jsou ty kousky prodané. A že pokud je chtějí, můžu je zajít koupit zpátky (pokud budou), ale každý je za 30 korun. Z kapesného. Dohromady z prasátek vysypaly asi dvě stovky, domluvily jsme se, co chtějí zpět, a já jsem jim to druhý den dala. A musím říct, že pořádek je od té doby ukázkový.“

Petra, 37

 „Naše děti mě naprosto vytáčely tím, že po sobě nikde nezhasínaly. Když manželka vzala naši nejmenší dceru na víkend k matce, udělal jsem s rukama bojovku, protože už se mi doopravdy nechtělo po nich pořád křičet to samé. Vyšrouboval jsem všechny žárovky v bytě a oba kluci dostali po jedné, kterou si našroubovali tam, kde ji zrovna potřebovali. Největší sranda to byla samozřejmě na záchodě. Mně se líbilo, že jsem jim mohl ukázat, jak se to dělá, jak se poznají různé typy žárovek, a podobně, kluci si zase trošku zvykali na to, jak to vypadá, když je v bytě tma. Neříkám, že to mělo nějaký zázračný efekt, ale do jisté míry ano, máme společný zážitek, a když teď kluci zhasnout zapomenou, aspoň vidím, že to není naschvál.“

Roman, 36

Tělesný trest trošku jinak

Často se zapomíná, že tělesný trest je primárně určený pro výchovu dítěte, ne pro úlevu rodiče. A tak proč nezkusit místo plácnutí přes zadek trošku konstruktivní bolest?

„Nikdy doma nejsme k dětem krutí, i když dlaně občas svrbí. Chce to hodně sebeovládání, ale místo toho, aby kluci schytali pohlavek, dělají kliky. Začínáme na dvaceti, když odmlouvají, číslo zdviháme. Ze začátku jsem si říkala, že je prostě nemám jak donutit ty kliky udělat, ale oni nakonec vždycky poslechnou, až se sama divím. A tak když je přistihneme při lži, když vyvedou nějakou kravinu nebo jsou drzí, začínáme s odpočítáváním.“

Vykládala jsem o tom známým, a ti to trošku modifikovali. Jedni mají místo kliků dřepy, druzí lyžařský dřep. To se jim kluci opřou zády o zeď tak, že mají pravý úhel v kyčlích a kolenech (jako by seděli na židli) a v takové pozici musí vydržet různě dlouho – třeba půl minuty. Jestli se vám to zdá jednoduché, zkuste si to.“

Anna, 34

Smích místo rvačky

„V rodině, kde máme čtyři děti (z toho tři kluky), jsou rvačky vyloženě na denním pořádku. Strašně mě to mrzelo, protože kluci na sebe uměli být fakt zlí, ale našla jsem na internetu celkem dobrou věc – která se u nás osvědčila. Jsou to normální dospělácké boxerské rukavice. Zní to jako legrace, ale ona to má být. Když se naši kluci perou, okamžitě jdu za nimi a netahám je od sebe, jenom je donutím se navléct ty rukavice. Vypadá to extrémně směšně, jsou jim hrozně velké. Většinou pomůže, když se začnu smát já nebo manžel, kluci se za chvíli přidají. Rvačky u nás celkem prořídly…“

Barbora, 38

„Osvědčila se mi metoda společného umývání skleněných dveří. Máme je mezi obývákem a kuchyní, a když se naši dva broučci perou, vezmu je za ucho, dám každému hadr, a musí umývat skleněnou výplň dveří – každý z jiné strany. Nejsou spolu ani v jedné místnosti, ale vidí na sebe, jsou částečně zaměstnaní… a musí se na sebe dívat. Tak začnou dělat různé obličeje a po chvilce už slyším, jak se spolu smějí.“

Katka, 41

Víme, že tyto drobné tipy zdaleka neobsáhnou celou škálu potíží, kterou nám naše poklady umí zpříjemnit život. Ale třeba nás můžou někdy inspirovat k jinému přístupu. K tomu, že obvyklé schéma zločinu a trestu se dá modifikovat.