Jak spřátelit děti se zeleninou

Ano, všichni chceme svým dětem připravovat vydatná jídla, radost z toho, že jim chutná, bývá nepopsatelná. Zároveň je třeba vybalancovat poměr zdravých složek. Protože zdaleka ne vše, co dětem chutná, je zdravé, a to, co je zdravé, často dětem nechutná. Jak z toho ven? Existuje pár malinkých triků, jak dítko obelstít a přimět ho sníst zeleninu, i když se dříve stavělo na zadní.

Pět porcí ovoce a zeleniny denně? O takové doporučené dávce vitamínů jsme už slyšeli. Ale to je pro většinu rodičů v kategorii scifi. Jak se tomu co nejvíc přiblížit?

Z jídla zábava. Nikdo po vás nemůže chtít, abyste po upracovaném dni chystali z ovoce a zeleniny postavičky z oblíbených kreslených filmů. Ale „servírování“ zeleniny v zábavných formách přináší užitek, vykrojená srdíčka, hvězdičky nebo poskládaný obličej umí udělat divy.

Dejte možnost volby. Někdy děti odmítají jíst pouze z důvodu potřeby kontroly nad situací. Změňte tedy parametry – dejte více druhů zeleniny do misek a nestavte otázku Dáš si zeleninku?, ale Dáme si mrkev, okurku nebo kedluben?

Vaříme spolu. Když děti pomáhají s přípravou jídla, často mají větší chuť ho i sníst. Vymyslete způsob, jak se může vaše ratolest zapojit do přípravy zdravého jídla. Pořiďte bezpečné dětské nožíky a nechte krájet měkkou zeleninu, společně umývejte, mixujte, chystejte na talíř…

Odměna…? Ne každý je zastáncem této metody, vysloužit si za snězenou zeleninu odměnu je trošku na hraně. Dítě totiž získává dojem, že jíst zeleninu je něco nepříjemného, co je třeba kompenzovat. Jde to ale trošku poupravit – co takhle odměna za vyzkoušení dvou nových druhů zeleniny? Nebo „zeleninový týden“ – každý den nový druh?

Nakupujte spolu. Je to podobné jako s chystáním jídla. Dejte si v obchodě pravidla – dnes tě nechám vybrat si dva druhy ovoce a dva zeleniny, které pak sníme. Jakmile je dítě součástí rozhodovacího procesu, vezmete mu nástroj vzdoru.

Budeš jako *** (doplňte sami). Na současnou generaci asi už nebude platit rčení o svalech Pepka Námořníka, ale princip zůstal. Po vitamínech krásně rostou vlásky, budeš je mít jako Locika. Díky mrkvi uvidíš stejně dobře jako Superman. A tak dále.

Volba je zábava. A to nejen v obchodě. Recept, nádobí, pomoc s přípravou, servírování… Nechte dítě zapojit se do co nejvíce procesů, mějte radost z výběru (kterému jste samozřejmě provedli předvýběr). I to, že si dítě bude moct vybrat talířek, ze kterého okurku sní, má vliv na to, s jakou chutí to bude dělat.

Všechny barvy duhy. A nejen barvy, ale také tvary, textury a chutě. Zelenina má velkou výhodu, je jí na výběr obrovské množství druhů. Hrajte si při servírování i s barvami. Zkuste třeba zkusit den v jedné barvě, ideálně oblíbené.

Pozvěte kamarády. Určitě jste si všimli, že chování dětí se extrémně mění, jsou-li ve společnosti svých kamarádů (to naše ostatně tak trochu taky). Můžete to využít ve svůj prospěch. Má vaše dítko kamaráda, který jí zeleninu? Pozvěte ho na svačinku, nechte si je spolu hrát a servírujte vitamínů, kolik se jen vejde.

Proč? Tak častá otázka, která dokáže vytočit doběla každého rodiče. A Proč jíst zeleninu? je otázka, které se asi nevyhneme. A odpověď Protože je zdravá, bývá často neuspokojivá. Tak to pojďme vzít konkrétně, něco dodá sílu, něco zlepšuje zrak, po něčem rostou svaly, vlasy, po jiném se zase dobře spí. Troška pravdy, troška pohádek.

Bláznivá jména. Děti milují zkomoleniny. A tady je prostor pro vaši kreativitu, pojmenujte společně jednotlivé druhy tak, aby se vaše dítě už jenom při jeho vyslovování bavilo. Můžete zapojit jména vitamínů nebo příbuzných, název zkomolit nebo mu dodat přívlastek, představivosti se meze nekladou.

Jiná forma, jiná chuť. Pokud vašemu dítěti nechutná dušená mrkev, ještě to neznamená, že nemá rádo mrkev. Třeba mu bude chutnat nastrouhaná, grilovaná nebo syrová vcelku.

Jídlo není boj. A nemělo by se jím ani stávat. Pokud vidíte, že dítko prostě řapíkatý celer jíst nebude, tak ho jíst nebude. Alternativ je spousta, cest, jak se k nim dopracovat, taky. Každý má právo na vlastní chutě a jako rodiče sami moc dobře poznáte, kdy jde o nesmyslný vzdor, a kdy o reálnou nechuť.