Zobrazit přihlášovací formulář

Jak učit děti poctivosti

  • Publikováno:
Jak učit děti poctivosti

Vychovat ze svého dítěte poctivého člověka není tak jednoduché, jako třeba naučit ho zavázat si tkaničky. Rozhodně to od vás bude vyžadovat více času, ale vklad, který tím dítěti dáváte, bude zúročovat celý svůj život. A koneckonců i vy budete v jeho dospělosti klidněji spát, když budete vědět, že nelže, nepodvádí a nebojí se stát si za svým názorem. A přitom stačí pár jednoduchých zásad, které při výchově dodržovat… a jít příkladem.

  1. Upřímnost je bezpečná

Dítě musí cítit, že je bezpečné říkat vám pravdu a věci tak, jak je doopravdy myslí. Pokud dítě vztekle zahodí hračku a vy mu ji schováte, může si na vás vylít vztek. Vy mu umožníte se vykřičet a teprve, až se uklidní, situaci s ním proberete. Touto strategií učíte děti, že s vámi mohou mluvit upřímně, aniž byste se nechali svést ke vzteku nebo křiku. Na tyto situace ale musíte být připraveni, shodou okolností k nim dochází na místech s hustým výskytem lidí, kteří měli děti už dávno, nebo vůbec ne, a přesto se vám snaží usilovně radit. Možná vám pomůže uvědomit si, že jste tady pro své dítě a situace se děje proto, aby se něco nového naučilo.

  1. Když lhát je snadnější než mluvit pravdu

Poctivost dítěte podpoříte tak, že se vyhnete přímé konfrontaci v situaci, ve které je pro děti snadnější zalhat. Když se zeptáte, jestli pokreslilo barvami zeď, a i když jste ho u kreslení viděli, dočkáte se nejspíš lži ze strachu. Lépe je říci něco ve smyslu: „Klárko, nemyslím si, že je zrovna nejlepší nápad čmárat po zdi v obýváku,“ a následně nabídnout jiné místo k výtvarné seberealizaci.

Dokonce i dospělý při otázce: „Kdo si vzal poslední sušenku?“ maličko znervózní, že možná udělal něco špatného. Zdravá odpověď by mohla znít nějak takhle: „Byl jsem to já a moc jsem si na ní pochutnal.“ Ale kdo by sem tam přece nezapíral?

  1. Jděte příkladem

Nikdy nelžete svým dětem a to ani neúmyslně. Myslíte si, že vám se to nemůže stát? A co věta: „Vrátím se za pár minut,“ když jste pak pryč několik hodin. Následující nevinné lži pomalu učí vaše dítě, aby vám až tak úplně nedůvěřovalo:

  1. „Je to lék. Chutná to dobře.“ - Ve skutečnosti to chutná jako náplň do zapalovače.
  2. „Nebude to bolet.“ - Gestapem schválená mučící taktika.
  3. „Zajdeme tam koupit jen jednu věc.“ - O dvě dlouhé hodiny později jsme stále v tom stejném obchodě.
  4. „Půjdeme na chvíli na návštěvu k tetě XY.“ - Jakákoliv doba strávená u tety XY je neúnosně nudná.

Tyto a podobné bílé lži můžete nahradit sdělením jasnějším a taky o poznání pravdivějším:

  1. „Tento lék ti pomůže cítit se lépe.“
  2. Neupozorňujte předem na bolest. A když to jinak nejde, řekněte: „Nebude to zrovna příjemné.“
  3. Buď shrábněte jednu věc a opusťte obchod, nebo přiznejte: „Musím tu nakoupit a nevím, jak dlouho to potrvá.“
  4. „Jdeme k tetičce XY. Budeme tam do 11:30.“ Půjčete dětem hodinky a nechejte je sledovat čas do vašeho odchodu.

 

Vtipkování a ironie

Legrace a škádlení může být skvělá zábava. Buďte ale opatrní, když si děláte legraci z dětí. Malé děti nerozumí ironii a chybí jim zkušenost k rozeznání, co je a co není vtip. Proto si všechno, co jim sdělíte, berou k srdci.

A pokud se dostanete se svými dětmi do bodu, kdy za vším, co řeknete, bude následovat pochybovačné „vážně?“, měli byste některé vtipy odložit na později, až vám zase začnou důvěřovat.

Líbil se vám článek? Podělte se o něj s přáteli

Články mohou komentovat pouze přihlášení uživatelé

Komentáře k článku