Zobrazit přihlášovací formulář

Může výchova za nadváhu v dospělosti?

  • Publikováno:
Může výchova za nadváhu v dospělosti?

Je jasné, že rodiče mají na své děti vliv naprosto maximální, a to jak s pozitivním, tak negativním potenciálem. Někdy ale věci, slova a věty, které myslíme dobře, můžou způsobit následky, které bychom dopředu nedomysleli. Někdy můžeme svým předpubertálním dcerám (i synům) vložit do hlavy věci, se kterými se budou následně vyrovnávat celý život. Můžou nevhodné poznámky způsobit větší potíže s nadváhou v dospělém věku našich dětí?

Strava a životní styl

Samozřejmě svým dětem předáváme návyky i vzory. Neznamená to sice, že by je děti v dospělosti nemohly přepsat nebo se o to aspoň pokusit, ale vybočit z rodinných návyků je těžké. Z rodiny si děti berou normu pro svůj budoucí život, co se jídla týče, můžeme mluvit o jeho:

  • Složení – ovoce, zelenina, maso, sladké, mléčné výrobky, ryby…
  • Frekvenci – pokud bývalo v rodině zvykem například neobědvat, jenom se přes den něčím „plnit“ a mít pouze jedno pořádné jídlo denně (většinou po návratu z práce/školy domů), potomek se na pravidelnou stravu bude těžko přeučovat.
  • Kultuře – jedlo se doma na sedačce u televize? Nebo bylo jídlo rodinným rituálem, kdy se sešla celá rodina u jednoho stolu? Nebo ještě jinak? I to formuje do budoucna stravovací návyky.
  • Významu – to, jakou roli hraje jídlo pro zdraví člověka, je důležité vštěpovat dětem od malička. Jedině tak nemají problém s automatizací zdravého jídelníčku, pokud budou muset překonávat na cestě ke zdravějšímu životnímu stylu nedostatek informací o významu složení potravin pro lidské tělo, cesta bude náročnější.

Stejně je na tom vztah k pohybu a sportu. Univerzálně platí, že možnost volby a zdravý příklad jsou nejúčinnějšími zbraněmi ve výchově. Dopřávat dětem na výběr ze zdravých věcí k jídlu i z aktivit, do kterých je ideálně zapojená celá rodina, je jeden z nejlepších způsobů, jak je přirozeně dovést na cestu zdravého životního stylu.

Tip Mimibazaru - troška zdravé manipulace. Děti se rády cítí důležité a zapojené do rozhodování. Ale když dáte na výběr způsobem „Mám ti nakrájet k obědu okurku, nebo ne?“, je velká pravděpodobnost, že odpověď bude záporná. Co takhle ale postavit otázku jinak? „Chceš k obědu okurku, papriku nebo rajče?“ Důležitý pocit z možnosti volby zůstává i přes to, že volba je vždy pro zeleninu. Stejně tak co se sportovních aktivit týče. „Pojedeme na víkend k babičce nebo zůstaneme doma?“ vs. „Pojedeme na víkend k babičce a půjdeme na koupaliště nebo budeme doma a pojedeme na brusle?“

...průpovídky o hmotnosti

A je to tady. Každý rodič to myslí dobře, ale komentáře stran hmotnosti dětí jsou velmi ožehavým tématem. I když dítě vypadá, že je mu to jedno, informaci si ukládá. A neustále má v podvědomí: „Jsem tlustá/ý.“ Může mnohem dříve, než je zdrávo, začít s dietami, cvičením, většinou amatérským a nekontrolovaným. A následným přejídáním a pocity, že za nic nestojí, že zklamává své nejbližší. Zdá se vám to jako přílišná dramatizace?

Většina dívek, kterým bylo jako dětem předhazováno, že jsou tlusté, má s váhou problémy celý život. Už jako malé musí přijmout fakt, že mají nadváhu. Takové smiřování se je velmi obtížné, a když k němu dojde v brzkém věku, velmi špatně se opouští. Strach ze zklamání sebe i okolí je mnohem větší než u lidí, kterým v dětství nikdo váhu nepředhazoval. I když z dětí s komentovanou nadváhou vyrostou zdraví a štíhlí lidé, neustálé obavy z tělesné nedostatečnosti je všudypřítomný a celoživotní.

Co je normální

Dalším fenoménem jsou rodiče, kteří hmotnost a osvalení svých dětí komentují, ale zároveň sami neustále a nahlas řeší svou vlastní váhu. To v dítěti zanechává zmatek – z jaké pozice rodič, který má nadváhu, kritizuje za nadváhu své dítě? A když ví, jak tomu předcházet a co s tím dělat (díky „dobře míněným radám“), proč to nedělá taky? V takových situacích jednoduše rodič nefunguje jako vzor.

Co si ovšem dítě z takového prostředí vezme je to, že neustálé řešení váhy je celoživotní standard. To vede vlastně k nemožnosti být se svým tělem spokojený, případně přijmout sebe sama i s nadváhou. Podprahový vzkaz rodičů svým dětem v takových situacích je: Víme, co je špatně, ale nic s tím neděláme. Neustálé stížnosti společně s kritikou zanechávají dětskou vůli velmi oslabenou a sebevědomí podryté. Do hlavy je nasazen problém, ale nejsou poskytnuty žádné nástroje pro jeho řešení.

Pláč nad rozlitým mlékem

Co se stalo, nedá se odestát. Některé věty jsou vyřčeny, pochybnosti zasety, příklady dány. Nikdy ovšem není pozdě ani nevhodná doba na to své děti podpořit v tom, co dělají. Ať je to cokoliv nebo ať jsou jakkoliv staré.

Líbil se vám článek? Podělte se o něj s přáteli

Články mohou komentovat pouze přihlášení uživatelé

Komentáře k článku