Co mají společného úprava vlasů a deprese?

O depresích často neví ani ten, kdo jimi trpí. Ty, které získáme během života, totiž mívají reálný základ – máme důvod cítit se pod psa. A tak prostě nepřijde divné, že se nám do života plíží apatie, nemáme z ničeho radost. Deprese se ale nemusí vždy projevovat jen paralyzujícím smutkem. V počínajících fázích se může projevovat symptomy, které ne vždy k depresi přiřadíme. Jaké to jsou?

Odhalit depresi v co nejméně pokročilém stavu je klíčové proto, abychom se co nejdříve vrátili ke svému původnímu, veselému já. Takže se zkuste zamyslet nejen nad tím, jak vypadá deprese klinicky, ale jak ji zachytit, když se do našeho života teprve vkrádá.

Bolest.

Deprese je často provázena chronickou bolestí, velmi často zad, respektive beder. Má to své opodstatnění na biologické, ale i psychické úrovni. Jakmile je nám špatně na duchu, vnímáme mnohem intenzivněji každou další bolest, nepohodlí nebo okolnost, která nám ještě přitěžuje. Dalšími typickými bolestmi jsou bolesti žaludku nebo hlavy.

Váha.

Lidem s depresí se většinou „do ničeho nechce“. A to zahrnuje třeba i nákup a vaření. Stravování začíná trpět, chuť k jídlu není a depresivní člověk se stravuje nezdravě, ale tak, aby musel vynaložit co nejmenší námahu. To zahrnuje fast foody, sladkosti, jídlo večer apod. Špatná výživa se nutně projeví také na náladě a fyzickém stavu… a tak se dostáváme do začarovaného kruhu.

Mrzutost a ne zrovna nejlepší naladění se může stát naším novým „normálním“ rozpoložením. A k vzteku nám stačí i opravdové maličkosti. Jak se jednou dostaneme na negativní stranu spektra nálad, je podrážděnost a třeba i hádavost náš nový standard.

Prázdnota.

Většina z nás má motivaci, která nás donutí ráno vstát, obhospodařit domácnost, udělat si snídani a prostě začít fungovat. Ale s depresí? Naopak. Dlouhodobě se můžeme cítit prostě nijak. Žádné pozitivní emoce, otupělost… a úsměv? Ani omylem. Proč taky. Pokud se cítíte, že jedete na jakýsi neutrál, vaše chování má „zombie“ charakter a chce se vám lidi, činnosti a události nejlépe odstrkovat pryč, možná to není jenom obyčejná špatná nálada.

Dávali jste si normálně po večeři večer k televizi sklenku vína… a najednou je z ní celá lahev? Mnoho lidí v depresích požívá alkohol více, než by bylo zdrávo. Alkohol sice otupí hrany té nejpalčivější emocionální bolesti, ale dlouhodobě může deprese prohlubovat. A bojovat vedle deprese i třeba s počínající závislostí, to nám rozhodně nepřidá.

Sociální sítě.

Ty jsou dnes příznakem, spouštěčem, příčinou a řešením kde čeho. Ale pokud jste přilepení ke svému účtu a vaše sociální interakce probíhají raději online než v reálném světě, pokud jste schopni strávit hodiny bezmyšlenkovitým koukáním, u koho je co nového, možná jenom chcete utéct od reálných myšlenek a pocitů. Samozřejmě od těch nepříjemných.

Snění.

Přes den. Stane se vám, že přejedete svoji zastávku, sedíte a zíráte do prázdna a u toho přemýšlíte, jaké by to bylo mít úplně jiný život? Denní snění je typické pro kreativní mysl stejně tak, jako je typické pro počátky deprese. Mozek prostě chrlí alternativy k realitě, vedete vnitřní monology, opakují se vám fantazie, představujete si, plánujete si… víc, než je to u vás běžné? I to je útěk od neutěšené nálady.

Rozhodování.

Vejce natvrdo nebo vaječinu? Číst nebo se dívat na televizi? Jít spát nebo vyžehlit? Jet autobusem nebo tramvají? I běžná každodenní rozhodnutí vám mohou dělat větší potíže. Deprese paralyzuje nejen pocity štěstí, ale také schopnost rozhodnutí i přes to, že máte dostatek argumentů. A nejhorší je se rozhodnout, co vlastně dělat chcete, nedaří se prioritizovat… a tak se denní činnosti smrsknou na absolutní minimum, stejně tak jako akceschopnost.

Možná vám to bude připadat úsměvné, ale nenadálé zanedbávání vzhledu je také možným projevem deprese. Protože depresivním lidem na sobě nezáleží, nepotřebují se prezentovat ostatním ani sobě. Pokud vás dříve těšilo vstát o půl hodiny dřív a udělat ze sebe před odchodem z domu reprezentativní bytost, a teď je vaším nejlepším kamarádem suchý šampón a maximálně korektor na kruhy pod očima, možná… možná není všechno úplně v pořádku. A dříve než na make-upu a oblékání se tento problém projeví na úpravě vlasů. To je totiž rutina, kterou získáváme nejpozději. Takže jde první přes palubu.