Zobrazit přihlášovací formulář

Máme doma prvňáčka: Jak zvládnout první třídu v pohodě a s úsměvem

  • Publikováno:
Máme doma prvňáčka: Jak zvládnout první třídu v pohodě a s úsměvem

Možná i vy máte od září doma malého školáka a upřímně se vám vnitřně uleví pokaždé, když přinese jedničku, razítko za píli a u večeře vám překotně vypráví, jak jej škola baví, jak je počítání jednoduché a jak se těší na další den. V tom případě si můžete gratulovat k tomu lepšímu startu. Vaše dítě je, zdá se, na dobré cestě zažívat při učení více radostí než starostí. Ačkoli se to totiž nezdá, nadšení nově školou povinných dětí a pozitivní vnímání dosud neznámého systému úkolů (i když zatím jednoduchých) není zdaleka samozřejmostí.

Existuje celá řada prvňáčků, kterým dělá přechod z ráje her a relativně volného denního plánu do školních lavic, vyžadujících první disciplínu, menší či větší problémy. To se může projevit různými způsoby. Od ranní nechuti vstávat, přes neochotu o škole povídat a dělat denní úkoly, až po pláč před každým odchodem do školy. Nejednoho rodiče pak pochopitelně napadne myšlenka, zda to nebude právě jeho potomek, kdo bude s pravidelností prohrávat matematické zamrzlíky, kdo nebude stíhat přepisovat věty při diktátech a nedej bože, zda se právě jeho ratolest kvůli tomu nestane outsiderem třídy a terčem posměchu někdy krutých spolužáků.

Dobrá zpráva pro vás, kteří první školní měsíce s negativními emocemi prvňáčka bojujete, méně dobrá pro vás, kteří máte doma malého premianta a už mu v hlavě plánujete slibnou budoucnost – ačkoli první reakce dětí se školním systémem prozrazují mnohé, tento stav není definitivní.

Co je ale rozhodně dobrá zpráva pro obě skupiny rodičů – z podstatné části máte vývoj dalších školních let svých dětí ve svých rukou. V mnoha a mnoha případech totiž není nesoustředěnost při psaní úkolů a během vyučování otázkou schopnosti nebo neschopnosti dítěte.

Když úkoly přerůstají přes hlavu

Psaní úkolů, každodenní trápení. Napadlo Vás někdy, že je to jako s vodou? Vypijeme-li jí litr najednou, rozbolí nás břicho. Pokud ale popíjíme stejné množství tekutiny po malých doušcích, zaženeme žízeň a cítíme se dobře. Váš prvňáček může být zahlcen pocitem množství úkolů. Že jsou jenom dva, navíc snadné, plus trocha čtení? Podívejte se na to jeho optikou. Donedávna si přece odpoledne co odpoledne hrál. Teď má sedět a soustředit se?

Důraz na disciplínu je na místě – můžete potomkovi ulehčit například v tom, že po něm nebudete vyžadovat všechno najednou. Studijní odpolední plán třeba rozdělte na dílčí cíle. Prvním z nich může být zvládnutí prvního domácího cvičení a půlky četby. Nezapomeňte ratolest slovně pochválit vždy, když si povede správně. Druhá polovina úkolů, která navíc přijde až po pauze na hraní, se nebude zdát zdaleka tak zlá, uvidíte. Pokud si na tento systém přípravy prvňáček zvykne, z trápení se může stát zvyk, a překvapivě bezbolestný.

Pravidelná komunikace s učitelem

Učitel (ve většině případů učitelka) zažívá vašeho školáka jinak – v kolektivu ostatních dětí a v režimu, který je odlišný od toho domácího. Navíc pro dítě představuje jiný typ autority než vy coby rodič. Učitel je nezávislý pozorovatel a současně odborník. Nepodceňujte jeho roli. Nechte se jím navést na to, zda je vaše dítko při učení spíše zvukově zaměřené, nebo se mu lépe učí vizuálně. Podle toho pak můžete přizpůsobit domácí přípravu.

Poslechově zaměřené děti se budou cítit mnohem lépe, pokud si budou při úkolech hlasitě předčítat zadání a také odpovídat nahlas. Vizuálně zaměření prvňáčci budou naopak mnohem klidnější, pokud budou mít možnost podtrhávat si v čítance či sešitě různě barevnými tužkami.

Sblížení s dítětem místo přehnaných nároků

Rodič diktátor je takový, který už nyní apeluje na ratolest tím, že jsou dobré známky nezbytné pro její budoucnost, volbu dobré vysoké školy a dobře placeného zaměstnání. Jenomže malý školák je schopen uvažovat nejdál v horizontu nejbližších prázdnin. Takže místo motivace tady máme jakousi nekonkrétní obavu z budoucnosti.

Poměrně nešťastná je také citová „motivace“, která mnohdy hraničí až s citovým vydíráním a může dítě zbytečně stresovat. „Když dostaneš jedničku, uděláš mi velkou radost“, nebo opačné „…to mě opravdu rozesmutní“. Jaké dítě by nechtělo udělat mamince nebo tatínkovi radost? Ale co když se snažilo, a ono to prostě jen nešlo?

Lepší se zdá jiná varianta. Pamatujete si, co ve škole bavilo vás, nebo co vám naopak nešlo? Povídejte si o tom s dětmi. Dáte jim tak pocit, že jste s ním na jedné palubě a že máte pochopení pro lecjaký nedostatek. Pak můžete společně vymyslet, jak se s tou matematikou, která není vaší společnou silnou stránkou, ruku v ruce poprat.

Nuda čtyř stěn

Každý vyučovací den ve stejné místnosti, každé psaní domácích úkolů za stejným stolem. Návyky jsou dobrá věc, nicméně jakmile se z nich stane rutina, čeká na dítě doma jako strašák. Nebojte se využít posledních hezkých dnů a číst si s potomkem například v houpačce na zahradě.

Buďte kreativní. Probírají děti v prvouce podzim? Nazujte holínky a vyrazte společně do lesa. Najdete celou řadu podzimních plodů a krásně zbarveného listí, které se od sebe liší tvary i velikostmi. Z vysvětlování nudné teorie o přírodě se tak rázem může stát podzimní dobrodružství na čerstvém vzduchu.

Pochvala konkrétní, odměna však opatrná

Pochvala je velmi silná motivace. Není ale pochvala jako pochvala. Slova typu „Vidíš, jsi moc šikovný?“ jsou určitě milá, nicméně v rámci motivace můžou napáchat i škodu. Protože generalizovaná pochvala může v dítěti vzbudit dojem, že je šikovné obecně – což může vyústit v přesvědčení, že se vlastně nemusí tolik snažit.

Lepší je být při chvále konkrétní. Zaměřte se na určitou snahu, kterou pro úspěch vyvinul: „Jsem na tebe pyšný, že jsi včera celou půl hodinu trénoval sčítání a odčítání. Dnes jsi dostal jedničku – tvá příprava se krásně vyplatila.“ Nevyhýbejte se odměnám, jakými jsou oblíbená sladkost, nebo možnost zůstat venku o dvacet minut déle, ale nakládejte s nimi obezřetně. Dítě si musí vždy uvědomovat, že se učí pro sebe. Dost možná se se školou bude potýkat ještě desítky let. Pak ale bude dospělé a půjde o jeho budoucnost – marně by čekalo na čokoládu za odměnu.

Nejkontroverznější odměnou je samozřejmě ta finanční. Dávat dětem kapesné podle předem dohodnutých pravidel je naprosto v kompetenci každého rodiče, ale s prospěchem bychom jej spojovat neměli. Dobré známky vašich dětí by vás nejen mohly přijít pěkně draho, ale především jde o krátkodobou motivaci, která se dříve nebo později může obrátit proti vám.

Články mohou komentovat pouze přihlášení uživatelé

Komentáře k článku