Kdo viní za své problémy ostatní?

Jako děti jsme se naučili, že k dospělosti patří zodpovědnost a schopnost řešit problémy. Jenomže, bohužel, tyto teoreticky nedílné součásti dospělosti zdaleka nepřichází automaticky, nestane se, že se jednou ráno probudíme, a máme na všechno odpověď a sílu. A proto dospělost dělí lidi na dva typy. Na ty, kteří viní za své nelibé pocity ostatní lidi, okolnosti nebo náhodu a na ty, kdo vidí zodpovědnost především na své straně.

Existuje ještě ale třetí cesta, taková šalamounská – kombinuje oba extrémy. Jsou to lidé, kteří ví, že si za své problémy mohou sami (nadneseně řečeno. Rozhodně to neznamená, že si své problémy sami způsobují!), ale zároveň si moc dobře uvědomují, že řešení mají vlastně také plně ve vlastních rukách. A že důvod neřešení potíží je jenom ten, že se ještě neodhodlali. A svými problémy pak ostatní nezatěžují, protože ví, že pomoct si můžou jen sami.

Jak ale poznáme lidi, kteří hází vinu za své nezdary, prohry špatnou náladu nebo cokoliv jiného na ostatní?

Stěžují si pořád na ten samý problém. Je to začarovaný kruh. Jakmile si žijeme problémem a ne jeho řešením, může se stát, že uvězníme sebe samotné v detailech, v konstrukcích, teoriích a představách. Problém nám vyroste v hlavě o trošku víc, než je jeho reálná velikost, můžeme si namluvit velmi intenzivně, že jsme vlastně oběti a tím pádem sami sabotujeme schopnost něco řešit. Znáte takové lidi? Nenechte se mýlit, pokud v životě přetrvává stále jeden a ten samý, ke všemu dobře známý problém, málokdy je jeho podstata v neřešitelnosti. Mnohem častěji ve zvyku.

Obvyklá nálada je rozmrzelost. Odpor, otrávenost, pesimismus, ukřivděnost. To jsou přirozené reakce na nespravedlnost, která se nám děje, ať už doopravdy, nebo domněle. Neustálý pocit křivdy i v situacích, které jsou minimálně sporné, je neklamné znamení toho, že se dotyčná osoba naladila na mód „oběť“. Když dokáže vykonstruovat nespravedlnost i v místech, která by vás vůbec nenapadla, zpozorněte. V takovém případě je třeba dramatická změna perspektivy a soustředění nasměrované na akci, ne na pasivitu.

„To, jak se cítím, je tvoje vina.“ Všichni dobře víme, že emoce se v afektu většinou kontrolovat nedají. Ale jakmile odezní akutní stres, je to, jestli zůstaneme rozzlobení, do značné míry naše volba. Projevit svůj názor, postavit se za sebe je zdravé. Ale v dlouhodobé perspektivě máme většinou vždycky volbu. Po hádce s partnerem není třeba být na sebe zlí dny. Tu emoci jsme si zvolili na základě vyhodnocení situace, která se dá lehce změnit ať už k lepšímu, nebo horšímu prostou komunikací. Pro všechny naše emoce bychom měli mít dost podkladů a nenechat je, aby námi zmítaly a ovlivňovaly, jak se cítíme.

Bývají ve zvláštně dysfunkčních vztazích. A to většinou s osobou, která má podle nich problémy. Tedy své vlastní chyby, mentální stav, nedospělost, nezodpovědnost nebo nedostatek ambicí. Takové vztahy plodí situace, kdy se osoby (často navzájem) zabývají problémy toho druhého, tráví svůj život stížnostmi nad jejich vlastnostmi a litaniemi „co by kdyby“. Jakmile se člověk začne soustředit na své vlastní problémy, osobní rozvoj a růst, ten druhý ho málokdy podpoří. Protože tím ztrácí svůj komfort a intenzivně se nabízí otázka, jestli by neměli „jít do sebe“ také oni. A to se jim nelíbí, protože za všechno přece můžou ostatní, nebo ne?

Zvláštním a velmi častým případem je neakceptace například začátku pěstování kultury těla. A na to je třeba být připraven.

Opakují se jim životní situace. Je to podobné, jako stěžování si pořád na ten samý problém, jenom o trošku horší. Protože tento stav zahrnuje i akci. Pokud vstupují do pořád stejně špatných vztahů, mají pořád práci neuspokojivou podobným způsobem, pravděpodobně nebude chyba ve stále stejných okolnostech (když se objektivně mění). Pravděpodobně je chybný samotný vzorec jejich rozhodování, detaily se sice mohou měnit, ale pokud základ problémů zůstává, není těžké odhalit jeho centrum.

Všichni v životě čelíme mnoha problémům a nějak se s nimi vypořádáváme, i to z nás dělá lidi. Nikdy patřičně nedoceníme něco dobrého, aniž bychom si předtím prošli tím špatným. A problémy můžeme řešit s rozvahou a úspěchem v případě, že si uvědomíme, že ve valné většině nejsou způsobené ostatními lidmi. Většinu problémů můžeme vidět jako výzvu k akci. Možnost situaci změnit máme ve svých rukách! I když to mnohdy je těžké, málokdy neproveditelné.