Proč jsme najednou zapomnětliví?

Otevřete mikrovlnku a zjistíte, že je v ní miska polévky, kterou jste si chtěli ohřát včera k večeři. Dáváte si do kalendáře vlastně všechno, bez notifikace zapomenete i vyzvednout děti z tréninku. Už potřetí jste vstali a „pro něco“ šli, ale za boha si ne a ne vzpomenout, pro co vlastně. A dalších příkladů určitě najdete bezpočet. Je normální sem tam zapomínat, ale pokud se z toho stává chronická věc, možná bychom měli zpozornět. A ne, zdaleka nemusí být příčina Alzheimerova choroba. Co může za to, že začneme zapomínat?

Vedlejší účinek. Zapomínání nebo poruchy pozornosti můžou být vedlejšími účinky některých léků, a to ne nutně léků na předpis. Vedou anticholinerika a antihistaminika, v závěsu za nimi jsou antidepresiva, léky na vysoký tlak, sedativa a některé léky na bolest. Pokud máte potíže s pamětí, první cesta by měla být za příbalovými letáky leků, které berete nebo jste si vzali.

Deprese. Když je nám mentálně zle, nemáme kapacity se soustředit tak moc, jako když nebylo. Těžko se soustředíme i na to, co máme přímo před nosem, a tak je obtížné časem lovit v paměti. Společně se zapomínáním jde u deprese ruku v ruce často taky potíž řešit problémy, rychlost, jakou myslíme, problém s pozorností a tak dále. Rozhodně nejde o „lenost“, ale o organickou poruchu.

Úroveň stresu je prostě moc vysoká. Stres rozptyluje tělo a rozhodně mu brání v pamatování věcí. I to může být důvod, proč jste si nezapamatovali jednoduchou číselnou řadu nového pinu atd. Kdo je krátkodobě v napětí, tenzi a úzkosti má problém se i soustředit na téma hovoru, pokud je jiné, než to, které stres způsobuje. V dlouhodobé perspektivě je to ještě horší. Jsme totiž neustále vystaveni vlivu hormonů, které stres do těla vyplavuje, takže nemáme porušené jen soustředění, ale i paměť. Za zapomnětlivostí tak může stát stres a všechno, co ho provází – nekvalitní stravování, nedostatečná fyzická aktivita, odkládání spánku, multitasking…

Jste vyčerpaní. Jenom to, že strávíme osm (a klidně i více) hodin pod dekou a „spíme“, neznamená, že i odpočíváme. Když strávíme méně času hlubokým spánkem, máme potíže s pamětí. Dobrá zpráva je, že nám může pomoct i krátký a osvěžující spánek přes den, stačí pár minut. Špatná zpráva je, že by asi bylo třeba zapátrat po příčinách nekvalitního spánku. Může jít například o spánkové apnoe – spíte, ale nevíte, že nekvalitně. A to může ovlivnit nejen paměť, ale spoustu jiných schopností.

Přemíra alkoholu. Všichni jsme si zažili stavy, že po bujařejším večírku není naše hlava nijak zvlášť k použití. Ale dlouhodobé požívání alkoholu vede paradoxně ke zhoršení kognitivních i paměťových a celkově myšlenkových schopností za střízliva, když proděláváme „detox“. Dlouhodobým pijákům se může stát, že břitkou mysl už nikdy nezískají zpět. Po alkoholu se prostě „blbne“. Ale většina lidí zažije takové otupění mysli i po týdnech nebo měsících popíjení. Takže pozor na to – nikdo nevíme, jak velkou toleranci k alkoholu máme.

Chronická nemoc. Všechno, co ovlivňuje proudění krve, může ovlivňovat i paměť. Mluvíme třeba o potížích se srdcem, cukrovce, vysokém tlaku, cholesterolu… Ale paměť může ovlivnit i potíž s játry, štítnou žlázou nebo ledvinami. A někdy, když nemůžeme přijít na příčinu, může pomoct i vitamin B12.

…stárneme. Stejně, jako stárne naše kůže, stárne i náš mozek. Rozdíl je, že na kůži to vidíme na první pohled, co se děje v hlavě, to poznáváme jenom s obtížemi. Lehká zapomnětlivost je prostě bohužel normální, hůře se učíme, snadněji zapomínáme… ale na všechno existují cvičení! Nenechávat hlavu zakrnět, učit se třeba cizí jazyk, ale také vhodné jídlo a fyzická aktivita, to všechno nám pomůže zůstat déle v co nejlepší duševní kondici.

Sem tam zapomenout, to je normální. Ale pokud u svých blízkých pozorujete třeba to, že se přestávají orientovat ve známém prostředí, ztratí se při řízení na běžné trase nebo podobné abnormality, rozhodně je to důvod k návštěvě lékaře.