Slovní zásoba, frustrace a nároky na naše děti

Kolik řečí umíš, tolikrát jsi člověkem. Co to ovšem vlastně znamená – umět řeč? Všichni bychom o sobě řekli, že umíme svou mateřštinu, ale i tu někdo ovládá lépe a jiný hůře. Gramatiku a pravopis nechme stranou, dnes se budeme soustředit na slovní zásobu a nároky, které klademe na dnešní generaci dospívajících. Asi už jste slyšeli stesky, že dnešní „děti“ nečtou, nemají vztah k literatuře a tím pádem ani pořádně fantazii a slovní zásobu. Jak to ale mají všechno stihnout?

To, že kultivovat svůj projev bychom měli, je jasné. Pracujeme na tom od malička, když se učíme číst, psát, vzděláváme se, zajímáme se o různé obory. Často dnes slýcháme hlasy, které si stěžují na to, že současná generace dospívajících „upadá“, když přijde na slovní zásobu, fantazii a porozumění textu. K tomu se přidávají stížnosti nad tím, o kolik vrstev kulturních zážitků, požitků z diskuzí a tak dále jsou dnešní děti připraveny, a co jim to dá/vezme do budoucna. Otázkou ovšem zůstává, proč tomu tak je, jestli to náhodou není přirozený proces a, odpusťte kacířskou myšlenku, jestli náhodou to, o co jsou dnešní děti ochuzeny, dostatečně nekompenzují tím, o co jsou oproti předchozím generacím bohatší.

Slovní zásoba v číslech

Když mluvíme o slovní zásobě – kolik byste řekli, že má průměrný Čech v arzenálu aktivně používaných slov? Je to od tří do deseti tisíc. Něco jiného je ovšem slovní zásoba pasivní, čili slova, která sice nepoužíváme na denní bázi, ale rozumíme jim. Ta je několikanásobně vyšší, zhruba tři až šestkrát. Když tedy mluvíme o těch nejvýřečnějších z nás, může být jejich pasivní slovní zásoba okolo šedesáti tisíc slov. Což je hodně.

Čeština má celkově okolo tří set tisíc slovních kořenů, samotných slov je tedy o mnoho více. Slovník, který se zabývá frekvencí jejich výskytu, má zhruba 250 tisíc hesel spisovného jazyka. Nic z toho ovšem není přesný údaj, všechno spočítat nelze, každý jazyk se vyvíjí (a to dokonce rychleji, než bychom si mysleli) společně s lidmi, kteří jej užívají.

• Věděli jste, že... Nejčastější plnovýznamové (čili ne spojka, zájmeno, předložka atd.) slovo užívané v českém jazyce je slovo rok.

Největší aktivní slovní zásobu a současně také nejrozsáhlejší znalosti má člověk okolo maturity. Všechno ale závisí na zájmech, prostředí, v jakém se daná člověk pohybuje a jakým koníčkům a lidem se věnuje.

Více požadavků, menší plnění

Když se na požadavky, které klademe na současnou mladou generaci, podíváme komplexně, vyjde nám z toho pár překvapivých věcí. Dnešní děti nejen, že mohou, ale dokonce téměř musí cestovat, učit se cizí jazyky, ovládat technologie, vyznat se ve světě internetu, digitálu a pomalu také virtuální reality, mají na výběr z nepřeberného množství koníčků, valí se na ně informace ze všech stran – ty musí filtrovat, třídit, ukládat nebo vyhazovat, ve škole jsou na ně kladeny také nemalé požadavky, množství učiva je na jednu stranu více, na druhou stranu je podáváno s různou kvalitou.

Na příkladu školy je to vidět nejlépe – to, co by „za nás“ (ročníky narození zhruba 1990 a starší) neprošlo ani omylem, dneska stačí klidně i na dvojku. Všeho je prostě tolik, že se snižuje průměr úrovně znalostí, rozšiřuje se ale záběr, který děti mají. Kolik z nás běžně četlo a bavilo se v angličtině (dobře, v jakémkoliv jiném cizím jazyce)? Kolik jsme sledovali kulturních událostí, interpretů? Rozhodně ne tolik, jako dnešní mládež. Kvalita možná klesá, ale na úkor kvantity, která je jen přímým důsledkem toho, co jsme vlastně všichni chtěli – svobody a s ní ruku v ruce jdoucí globalizací.

Stres, stres, stres

Dnešní středoškoláci jsou pod takovým tlakem, že jim způsobuje stres, se kterým by se ještě sto let zpátky odjeli léčit do psychiatrické léčebny. Existuje totiž mnoho oblastí, ve kterých mohou „selhat“. A my, jakožto rodiče, tomu často úplně nepřispíváme. Klademe na děti společně s učiteli a okolím nároky, jaké měli naši rodiče na nás, a nedoceňujeme, co naše děti umí automaticky, navíc a s přehledem.

S nároky, které dnešní svět na děti má, ale přichází také lákadla, jak si to mohou dnešní studenti kompenzovat. Významný podíl z volného času si ukrojil internet, ostatní technologie a věci s nimi související. Pohyb, pobyt v přírodě, čtení, kreativní seberalizace nebo socializace se tak dostaly do tvrdé konkurence.

Frustrace z nevyjádření

Všechno má svá pro a proti. Zatímco dnešní generace se nebojí dělat rozhodnutí, zorientuje se rychle v problematice a neomezené možnosti jsou v podstatě jejím přirozeným prostředím, narůstá u ní frustrace. A to z kde čeho. Jedna z významných, ale podceňovaných, je frustrace právě z nedostatečné slovní zásoby. Jak se to projevuje? Velmi nenápadně, protože tento nedostatek si člověk vlastně nemá jak sám uvědomit.

Vzpomeňte si, když byly děti malé – něco chtěly a neuměly si o to nijak říct. A tak se vztekaly. Částečně proto, že nedostaly to, co chtěly, ale částečně právě proto, že neměly aparát na to si o to říct. A teď si představte, že to v omezené míře pokračuje i v dospělosti.

Čím větší máme slovní zásobu, tím více situací už jsme zažili popsaných, tím více věcí, jevů, skutečností umíme pojmenovat a lépe se zorientovat ve věcech, které nejsou tolik přímé a jednoznačné. Umíme lépe popsat své pocity, zažíváme méně strachu z nepojmenovaného – byť se toto všechno děje na podvědomé úrovni.

Čtení patří k nejběžnějším prostředkům rozšiřování slovní zásoby. A jako se cvičením nebo třeba zdravým stravováním – všechno se dělá lépe, když jsme k tomu vedeni od malička a je to pro nás přirozené. Proč a jak číst dětem a tím je naučit nebát se psaného slova, popřípadě si ho dokonce i užít? Můžete si přečíst zde. Protože – co se v mládí naučíš...