Zobrazit přihlášovací formulář

ADHD v dospělosti

  • Publikováno:
ADHD v dospělosti

V poslední době je problému ADHD věnována čím dál větší pozornost. Na vině je rostoucí výskyt tohoto onemocnění, respektive jeho vyšší rozeznatelnost. Attention Deficit Hyperactivity Disorder je neurovývojový syndrom, který je převážně dědičný. Kombinuje hyperaktivitu s poruchami pozornosti, a takové děti umí svým rodičům přichystat velmi horké chvilky. Jenomže... když je ADHD dědičné, jak jsme na tom my, dospělí? Jak tuto vadu poznáme sami na sobě? A co je to a jak nám komplikuje diagnostiku ADD?

Jakmile přestaneme chodit do školy, možnosti diagnostiky ADHD/ADD se rapidně snižují. Protože jsme se evidentně už naučili nějak fungovat, vypracovali jsme si vlastní mechanismy, jak zvládat svou „povahu“ a jak nakládat s pozorností, kterou často ne a ne udržet tím správným směrem.

K tomu všemu se ještě přidává syndrom ADD, tedy Attention Deficif Disorders. Bez přítomnosti hyperaktivity. Takoví lidé si tak říkajíc žijí ve vlastním světě, ale kdo z nás to občas nezažívá? A tak nediagnostikovaných dospělých je valná většina. Správnou diagnózu i následnou terapii může stanovit pouze lékař – psychiatr. Všichni takto postižení jedinci ovšem mají zasažené ty části mozku, které odpovídají za pozornost, plánování, předvídání a sebeovládání.

ADD je ještě k tomu specifické v tom, že má spoustu příznaků podobných například s depresí, lidé s ADD se nesoustředí na pro ně nezajímavá témata, neposlouchají, když někdo mluví o něčem, co je tak úplně nezajímá atd. Ztráta zájmu o okolní svět je patrná a často zaměňována právě s depresí.

Rodiče často při zkoumání chování svého dítěte narazí na příznaky, které sami v dětství vykazovali. Nicméně výchovou a nácvikem správného režimu se spousta z těchto příznaků dala a dá odbourat, protože jsme se fungovat například v práci naučit prostě museli.

Jak poznáme ADHD/ADD u dospělého?

Většinou člověk ví, že má s něčím táhlé problémy, obzvlášť, když se týkají pozornosti. Existují baterie psychologických i neurologických sebehodnotících testů, ale než dojdete k lékaři, můžete se zkusit pozorovat sami.

  • Pořád ztrácíte věci. Balzám na rty, klíče, telefon, peněženka, kniha, učebnice, materiály k odevzdání... je celkem normální sem tam zapomenout, kam jsme co dali, ale lidem s ADHD/ADD se to stává mnohem, mnohem častěji.
  • Během dlouhých schůzek, meetingů nebo porad jste neuvěřitelně neposední. Protože vás tolik nebaví. A nemluvíme jen o nepozornosti, ale o neustálém pohybu – vstávání ze židle, chození na záchod, hraní si s čímkoliv...
  • Autonehody. Poruchy pozornosti ovlivňují monotónní činnosti... což řízení na určitém stupni je. Nemluvíme o hrozivých nehodách, ale o občasném nacouvání do patníku (i když vám piští senzory), sem tam škrtnutí o popelnici a podobně.
  • Snadno se rozptýlíte. Máte před sebou dva úkoly – umýt nádobí a odpovědět na email. Skončí taková situace napůl umytým nádobím, rozepsaným emailem a upečenou buchtou, protože vás to zrovna napadlo? Nedotažení úkolů a snadné rozptýlení a odvedení pozornosti k něčemu, co vás bude bavit, je pro ADHD/ADD relativně typické.
  • Máte potíže s nasloucháním (partnerovi). ADHD/ADD můžou způsobovat problémy ve vztazích, ostatní vás můžou považovat za neempatické, neorganizované až líné. Vypráví vám partner o těžkém dni v práci a vy se mu na to pochlubíte novými kalhotami? Udržet pozornost u něčeho, když přímo kypíte nadšením z něčeho jiného, to je s ADHD/ADD téměř nemožné.
  • Jste věčně pozadu. Pokud je pro vás lehká dezorganizace a nedokončené úkoly standardem, bývá obtížné držet se termínů, zadání a deadlinů. A to se projevuje především v práci.
  • Neustále skáčete do řeči. Přerušování cizí výpovědi nebo rychlé a skoro neustálé mluvení, to jsou příznaky špatného vychování, často ale také ADHD/ADD. Je obtížné stanovit normu, ale pozornost bychom tomu věnovat měli.
  • Maximální multitasking. To velmi úzce souvisí s nedokončenými úkoly. Pokud máte rozdělaných 50 pracovních úkolů, rozepsaný seznam na nákup, na drátě kamarádku a do toho si vzpomenete, že byste mohli zapnout myčku, je pozornost natolik roztříštěná, že pravděpodobně nedoděláte nic z plánovaného.
  • Chodíte neustále a všude pozdě (nebo moc brzo). To samozřejmě souvisí s organizací práce a zmiňovaným multitaskingem. Prostě time management je něco, o co se sice pokoušíte, ale ne a ne se trefit.
  • Děláte spoustu maličkých chyb. Znáte termín „chyba z nepozornosti“? Nejsou záměrné, jenom je pro vás prostě nepředstavitelné kontrolovat text, který už jste napsali, odeslat email až potom, co zkontrolujete, jestli jste ho dopsali a tak dále. Prostě množství chyb z nepozornosti je dobrý indikátor.

www.bustle.com

Terapie ADHD/ADD u dospělých je jiná než u dětí, i když se v mnohém podobá. U dětí je cílem naučit se fungovat normálně a frustracím předcházet nebo je umět odbourávat. U dospělých jde o to, že své „vlastnosti“, které mají kvůli ADHD/ADD, tedy neurologické poruše, přisuzují nedostatku vůle, morálnímu selhávání, nedostatku inteligence nebo neurózám. Často vzniká velmi negativní sebeobraz, se kterým mohou souviset další duševní potíže.

Profesionální terapie spočívá v lécích, psychoterapii (využívá se KBT, tedy kognitivně behaviorální terapie, která je krátkodobá a spočívá v porozumění způsobu fungování klienta, stanovování, plnění a evaluaci cílů), koučingu a externího nebo interního dohledu nad odvedenou prací (například vytvářením seznamu úkolů atd.).

Nebojte se řešit svůj problém, i když si myslíte, že byste ho měli umět vyřešit sami. To, že jste „dospělí“, neznamená, že na pomoc s ADHD/ADD už nemáte nárok.

Líbil se vám článek? Podělte se o něj s přáteli

Články mohou komentovat pouze přihlášení uživatelé

Komentáře k článku