Manželství bez sexu

Pokud ve vašem manželství neklape všechno tak, jak by mělo, je to relativně normální. Ale pokud něco, co by mělo, neklape vůbec, může vás to zasáhnout hodně hluboko. Absence sexu v manželství může mít mnoho příčin, každý člověk má za sebou jiné zkušenosti a jinak se jimi nechává ovlivnit. Ale nejčastější příčiny jsou relativně překvapivé. Stejně tak jako množství párů, které žijí v manželství bez sexu. A to, že mnohým z nich to vyhovuje.

Na začátku je třeba říct, že existují dva typy manželství (rozumějte vztahu, ve kterém setrváváte) bez sexu. První typ vztahu je takový od začátku, z druhého sex z nejrůznějších příčin vymizel. V obou případech nemůžeme nikdy na nikoho ukázat prstem, tedy svalit vinu. Protože i ten, kdo sex odmítá, k tomu má své důvody a nezřídka jsou právě v partnerovi.

I když bychom sex mohli označit jako něco přízemního, o co vlastně ve vztahu tolik nejde (když už třeba máme děti), opak je pravdou. Pro muže je standardně sex biologická potřeba, pro ženu částečně také, ale zároveň se při sexu produkuje oxytocin – ten samý hormon, který buduje vztah mezi matkou a dítětem může za to, že se sexem do svého partnera vlastně vždycky trošku zamilujeme. Vztahy bez sexu jsou velmi frustrující, sex ovlivňuje naše emoce a jeho absence také.

Asexuální partnerství

Existuje něco jako ideální případ manželství bez sexu. Asexuál je člověk, kterému sex nic neříká. Není ani impotentní, ani frigidní, orgasmu může dosáhnout, ale jednoduše ho to nebaví. Asexuál může chtít i mít rodinu, teoreticky není problém v ničem jiném, než v jeho entuziasmu. Jako byste fakt neměli rádi a nudil vás seriál, na který se vás někdo nutí koukat každý večer. Pokud se najdou dva jedinci tohoto zaměření, mají vyhráno. Nikdo se do ničeho nemusí nutit, spokojenost na všech stranách.

• Asexualitu je třeba pochopit. A vědět o ní. Pokud žijeme ve svazku s asexuálním partnerem nebo partnerkou, není jeho nezájem o sex nijak spojovaný s naší osobou. Je to jeho obecná nátura, asexualita je forma sexuální preference. Není třeba obviňovat sám sebe za partnerův nezájem – je třeba o situaci mluvit a vědět o svých preferencích navzájem (a úplně ideálně je sladit).

Když bylo a není

Mnohem častější jsou ale svazky, ve kterých sex byl a z různých příčin najednou už není. Co za to může nejčastěji? Bohužel, většina z těchto příčin se týká ve větší míře žen, to ale neznamená, že je to jejich vina.

• Utajená asexualita. Ze začátku vztahu má každý potřebu dělat ze sebe něco o trošku lepšího (podle toho, co si myslí, že si myslí partner. Víte, o čem mluvíme, že ano?). A tak i ta sexuchtivost je někdy jenom naše stylizace do domnělých partnerových potřeb. Když pak přejde nějaký čas, prostě už nepředstíráme, že jsme něco, co nejsme. A když se nám nechce, tak se nepřemáháme.
• Naplnění manželství. Jinak známé jako děti. Všichni, kdo mají doma byť i jedno dítě, ví, jak se život převrátí vzhůru nohama. Náš denní rytmus, vyčerpání, energie a tak dále. Navíc děti velmi často nerespektují soukromí rodičů (proč by taky měly, že ano), a tak zavládne tichá dohoda, že se teď bez sexu nějakou chvíli obejdeme. Třeba i pár let.
• Nesnášenlivost k vlastnímu tělu. Různé změny během života (ať už psychické nebo fyzické) nás můžou dovést ke stavu, kdy se za sebe stydíme. A to většinou naprosto neoprávněně. Odpor k vlastnímu tělu může být natolik patologický, že se ze sexu – tedy z vystavování se někomu jinému – stane vyloženě frustrující činnost. Jakmile naše obavy převládnou nad pozitivním zážitkem, je pro nás snadnější tělesnou blízkost prostě raději odmítat.
• Trauma. Život není jen o příjemných zážitcích. Kdekoho z nás potkají na cestě ošklivé věci. A nemusí jít nutně o akt sexuálního násilí. S psychickými i fyzickými traumaty se vyrovnáváme každý jinak, ztráta zájmu o sex bývá velmi častá.
• Nezájem. A doopravdy... někdy stojí za nedostatkem sexu nedostatek emocí (čímž se dostáváme do začarovaného kruhu). V tomto případě, kdy není na vině žádná jiná než vztahová příčina, je třeba důkladně promyslet, jak to vlastně plánujete se vztahem dál.

Co s tím?

Krokem číslo jedna je odhalit příčinu. Zároveň je ovšem nutné neobviňovat, ale snažit se pochopit.

• Navázat opět fyzické spojení na nesexuální úrovni. Příležitostí k dotekům je nespočet. Od masáží, pohlazení, držení se za ruku...
• Nenechat děti dominovat. Když se z ženy stane matka, často zapomíná na to, že to není jediná role, kterou v životě hraje. A to nemá v rukách nikdo jiný než partner. Vedle skvělé matky jste také sexy žena – a jak jinak si to připomenout, než díky partnerovi?
• Nečekat, že problém vyřeší ten, na čí je straně. V případě, že partner nebo partnerka odmítají sex, nemůžeme nechat řešení jen na nich. Je třeba nebát se udělat první kroky a to zejména v komunikaci.
• Zkusit to zase jako přátelé. Jednoduše zase si vyjít na rande, zkusit se postupně opět zamilovávat.
• Pracovat na sebevědomí. Konkrétně toho z partnerů, který odmítá sex. Protože ačkoliv tomu druhému odmítání pokusů o něžnosti na sebevědomí nepřidá, ten, kdo odmítá, má většinou problém daleko větší.
• Odborná pomoc. V málokterém případě je odborná pomoc tolik žádoucí, jako v situacích, kdy v manželství chybí sex. Pomocí odborníka si můžete sdělit věci, ke kterým byste se za normálních okolností třeba neodhodlali, pomůže vám odhalit problémy i jejich kořeny a společně najdete cestu, jak z toho ven.