Zobrazit přihlášovací formulář

Jaké překážky si při hubnutí klademe sami

  • Publikováno:
Jaké překážky si při hubnutí klademe sami

Samozřejmě, změnili jsme jídelníček, dáváme si záležet na pitném režimu i pravidelném pohybu, s radostí sledujeme každé deko, které nás opouští. Z hubnutí a zdravého životního stylu se stal v posledních letech takový kult, že když se rozhodneme shodit pár kilo, často si připadáme jako členové nějakého exkluzivního spolku, které by měl každý podporovat, skoro až obdivovat. Z hubnutí se dnes vytrácí (jako ze spousty věcí) realita – za nadváhu si ve valné většině případů můžeme sami, a tak bychom se s ní měli i sami poprat.

Povinností okolí není být loajální, podporující a chápající. Pokud se pro změnu nerozhodneme vnitřně, pevně a odhodlaně my sami, žádné vnější vlivy nám dlouhodobě nepomůžou. A jelikož, ačkoliv je to nepopulární tvrzení, jsme v tom sami, máme v rukách své úspěchy, ale i nezdary.

Jak sami sobě nejčastěji sabotujeme hubnutí?

Obecně se dá říct, že dvojím způsobem. Tím prvním jsou stravovací a pohybové chyby, které děláme z neznalosti a často i dobré víry. No a dalším typem překážek jsou ty mentální, které nás zpomalují, demotivují nebo dokonce nutí snahu vzdát.

  • Chceme od sebe příliš mnoho za příliš krátkou dobu. Transformace těla není proces na dva týdny. Dokonce ani na dva měsíce, i když to už bychom měli zaznamenat viditelné výsledky. Realistická očekávání a přiměřené cíle, to je cesta ke spokojenosti (a nejen při hubnutí).
  • Snažíme se být „perfektní“. Vyvíjíme na sebe obrovský tlak. Výčitky svědomí se dostaví po každé zmeškané nebo ošizené svačince, když necvičíme na hranici svých sil, ale jen tak „light“, když jsme vzhůru o hodinu déle, než bychom měli.
  • Jídlo máme spojené s emocemi. Špatný den v práci? Koupím si oplatky. Něco se mi povedlo? Odměním se dobrou večeří. Je mi smutno? Pustím si film a dám si k tomu (doplňte sami). Jídlo není kamarád, jídlo je palivo pro tělo. V jiných případech funguje seriózně položená otázka – mám doopravdy hlad? Pokud ne, nechci náhodou jíst jen z nudy? A kdo to je takový emocionální jedlík?

A další kategorií jsou takzvané dietní chyby. Ne ve smyslu přísných trenérů, kteří tak označují třeba nanuk, který jste si dali po tréninku, ale zvyklosti, o kterých si myslíme, že jsou nutné, ale ve skutečnosti náš progres brzdí.

  • Vypouštíme svá oblíbená jídla. Jasně, právě ona vás možná dostala do potíží, ale doopravdy se nemusíte smiřovat s životem, ve kterém už si ani jednou nedáte kynuté knedlíky. Je rozdíl dopřát si je jednou měsíčně nebo dvakrát týdně. Nemusíme říkat pokušení ne pořád, jenom mnohem častěji.
  • Jíme v restauracích. Myslíte si, že v restauraci vám připraví jídlo zdravěji? Spíš ne. A levněji? To už vůbec. V restauraci se navíc mnohem snáz necháme zlákat k něčemu, z čeho nám tečou sliny už při čtení jídelního lístku. A pokud své hubnutí netroubíme do světa, často si něco dáme i na popud společnosti, jen abychom nemuseli vysvětlovat, proč nechceme (třeba taková „neškodná“ dvojka vína).
  • Kalorie pijeme, nejíme je. O tom, že sladké pití je pro spoustu z nás zdrojem nadváhy, už dávno víme. Slazené nebo přislazované nápoje, sodovky, džusy, ale i třeba čaje nebo alkohol – to všechno jsou kalorie, které rozhodně nepotřebujeme.
  • Jíme a pijeme „light“. Neexistují žádné potraviny, které by byly speciálně určeny pro dietu. Kde vzali tuk, nahradili ho cukrem. Kde ubrali cukru, nahradili ho umělými sladidly. Ani jedno není dobré – cukr nepotřebujeme přijímat zbytečně a umělá sladidla velmi často vedou k nutkavosti přejídání.

A poslední, velmi častá, překážka na závěr. Velmi často málo spíme, a to je jedna z nejhorších věcí, které svému tělu můžeme udělat. Kromě ukládání tuků může nedostatek spánku vést také například k depresím nebo jiným psychickým poruchám. Krom toho, že budeme pravděpodobně dost unavení.

Líbil se vám článek? Podělte se o něj s přáteli

Články mohou komentovat pouze přihlášení uživatelé

Komentáře k článku