Zobrazit přihlášovací formulář

Buďte sebevědomí a myslete to vážně

  • Publikováno:
Buďte sebevědomí a myslete to vážně

Pokud jsme mezi lidmi nejistí, ostatní to poznají a při jenom trošku méně šťastné povaze toho budou zneužívat. To, jak sami sebe hodnotíme je ve značné míře ovlivněno našim okolím a tím, jak se k nám klíčoví lidé chovali v klíčových chvílích a obdobích našeho života. Ale později, když už se vymaníme ze závislosti na okolí, máme i své vlastní sebevědomí v rukách. Naštěstí je sebeobraz něco, co můžeme podporovat sami.

Všichni dobře víme, že když to není pravda, nikdo nám to neuvěří – a z hraného sebevědomí se stane vlastnost, která je ostatním k smíchu. Proto musí sebevědomí vycházet zevnitř. A co pro to můžeme dělat?

Začneme zlehka... můžeme zapracovat na vizuálním dojmu, který na ostatní děláme. Protože když stoupáme v očích ostatních, stoupáme i ve svých – a naopak. Zdravý životní styl, cvičení a tak dále mají rozhodně pozitivní vliv na to, co si sami o sobě myslíme, notabene když díky tomu zvládneme i jiné aktivity lépe než mnozí ostatní. Ale – znáte anglickou poučku „dress to impress (yourself)“? Oblíkej se, abys udělal dojem (sám na sebe). A je to ozkoušeno. Najít si vlastní styl, který bude korespondovat s naší osobností, je velký krok, kterým odmítneme hrát podle pravidel ostatních, a nastolíme si ta svá. Pracujete z domu, staráte se o rodinu a cítíte se nejlépe v teplákách a mikině? Noste je. Nepracujete v kanceláři, ale přesto ráda nosíte pouzdrové šaty, sukně a podpatky? Noste je! I v místech, kde máte daná dress code, se dá kouzlit. Vzhled je velmi intenzivní vyjádření osobnosti, najděte svůj a nenechte se zviklat řečmi, že „byste ne/měli“...

Říkejte ne a stůjte si za tím. Klišé „naučit se říkat ne“ je jedna z věcí, kterou je velmi těžké zvládnout. Protože někdy se ji naučíme až jako sebeobranu – řekli jsme tolikrát „ano“, že se v nás něco zlomí a začnete říkat „ne“ i věcem a lidem, kteří si to nezaslouží. Dávkovat sami sebe a to, co jste schopni a ochotni udělat pro ostatní je vlastně naprosto nezbytné pro váš vlastní osobní život, vaši psychiku, ale také pro ostatní. Jedině vaše „ne“ jim dá hranice toho, jak moc vás mohou vy(zne)užívat. A možná bude překvapení, že proto, aby si vás okolí vážilo, není třeba mu ve všem vyhovět, naopak. Je třeba vědět, kdy jsou nároky okolí jen pohodlností a zvykem – takovým, který jsme zapříčinili svým vlastním chováním. Když pro ostatní uděláme cokoliv, kdo by si na to nezvykl?

Oslavte vlastní historické triumfy. Když budete mít chvilku, zkuste se na svůj život podívat zpětně. Máte schovaná blahopřání k narozeninám nebo jiné připomínky toho, co bylo? Píšete si deník? Máte celý „památeční šuplík“? Připomeňte si, co všechno se vám v životě povedlo, kdo vás má rád. A nepropadejte melancholii z toho, že něco skončilo, to, že jsou věci jiné, neznamená, že jsou horší. Udělali jsme v životě mnoho rozhodnutí, která nás posunula, díky kterým jsme tím, kdo jsme. A někdy to nebylo lehké. Oslavte všechno to, co jste dobře už udělali, i to, co jste mohli kolosálně pokazit, ale nepokazili, odměňte se hřejivým pocitem za všechno, za co byste se měli mít rádi.

Odmítněte pochyby ostatních. Určitě to znáte – máte plán. I třeba jenom malinký, například zajít si na večeři tam a tam (nemusí jít zrovna o vybudování firmy vašich snů). Řeknete o svém plánu kamarádce. Ona vám na to poví, ať tam nechodíte, že jí známá říkala, že je to drahé a zdaleka ne tak dobré, navíc je tam příšerná obsluha. A jak to dopadne? Nepůjdete. A to je právě ta chyba – pokud nám lidi radí, radí na základě vlastních zkušeností, preferencí a chutí. Co když vám by tam chutnalo? Co když by zrovna vám ceny nepřipadaly přemrštěné? A co když „příšerná obsluha“ znamenala, že napomenula rodiče nezbedného dítěte, aby si ho lépe hlídali? Vlastní zkušenost je nenahraditelná – a pokud ji uděláte špatnou, budete vědět – ne jenom vědět o někom, kdo říká, že ví.

Pozor na a priori negativní lidi. Někteří lidé nekritizují vás, v jejich negativismu vůči vám není vlastně nic osobního. Je to jejich životní postoj, za kterým se mnohdy skrývá velmi smutný příběh, někdy ale i prostě jen přirozená povaha. Takové lidi můžete chápat, ale nepotřebujete je mít kolem sebe. Protože sebevědomí je jako skála – spadnout dolů je vlastně jednoduché, ale vylézt nahoru chce úsilí, snahu a dobré jištění.

 

Líbil se vám článek? Podělte se o něj s přáteli

Články mohou komentovat pouze přihlášení uživatelé

Komentáře k článku