Proč triky na hubnutí (i jiné) tak často nefungují

Dejte si každé ráno koktejl z - Vezměte si na večer lžičku speciální směsi, kterou uděláte - Před každým jídlem pijte – Abyste neměli vrásky, dávejte si každý večer obklad z – Proti celulitidě bojujete nejlépe tak, že při každém sprchování - ...a tak dále. Není třeba věty dokončovat, takových receptů na cokoliv známe všichni dost. Zkoušeli jsme, nefungují. Ale ony by fungovaly, kdybychom dělali to, c mají všechny tyto rady společné. Co to je?

Pojďme to říct rovnou na úvod. Nic nebude fungovat, pokud to nebudeme dělat pořád. Ano, důležitá slova v receptech jsou „každý večer“, „každé ráno“, „každý den“, „při každé sprše“... A tak dále. Znáte to, očistné kúry, detoxikace, dáme tomu týden, a když nepozorujeme žádnou změnu, řekneme si – nefunguje. Jenomže všechno potřebuje čas, aby si na to naše tělo zvyklo.

Příběh o metabolismu

Převládá názor, že pravidelná strava po malých porcích vede k redukci váhy. Proč? Protože tělo ví, že může energii z jídla spálit, protože za chvíli dostane další. Ale takhle si zrychlit a navyknout metabolismus není jednoduché a může to být i otázka let. Tělo prostě musí mít jistotu, že se na příjem může spolehnout.

A stejně tak je to s ostatními změnami v životě, jídelníčku a životosprávě. Než tělo nastartuje dlouhodobě procesy, které iniciují nově přijímané látky, musí vědět, že je doopravdy budeme přijímat pořád a ten hnací motor najednou nevyhasne. Celkem typické může být jak dlouhodobé nereagování organismu na podněty, nebo nárazové na začátku a potom zase dlouho nic. Náš úkol není jenom začít, ale vytrvat. Je to tak například také s cvičením, kdy dostat se do formy je jednodušší než ve formě zůstat.

Proč nám to nejde?

Často tomu, aby něco začalo fungovat a my vytrvali, brání náš mindset, tedy nastavení hlavy. Často totiž klademe na sebe větší nároky, než je třeba.

• Věříme, že „no pain, no gain“. Tedy, že bez práce nejsou koláče. Což je samozřejmě pravda, ale úsilí, které si představujeme a které nás zastrašuje, je často v reálu mnohem menší, než očekáváme. Ale strach z toho, že nás to bude „bolet“, tedy že tomu musíme dát maximum, nás paralyzuje. A ještě si říkáme, že jen tak trošku to přece nemá cenu. To je ale omyl, každá změna k lepšímu, byť malá, se počítá! A to dokonce víc, než čekáme.
• Držíme se cizích standardů. Máte kolegyni, která chodí každý večer cvičit a vypadá moc dobře. No tak to zkusíte taky – a hned první týden dvakrát vynecháte, protože *doplňte cokoliv. A najednou se cítíte neúspěšně, že jste zklamali, navíc vám to kolidovalo s jinými věcmi, a když jste cvičit byli, způsobilo vám to vlastně stres. Tak přestanete, protože to prostě nemá cenu, nejde vám to... Jenomže to, co vyhovuje ostatním, nemusí vyhovovat vám. Každý si musí objevit sám, co na něj funguje.
• Myslíme si, že omyly jsou důvod skončit. Když to převedeme například na odvykání kouření. Zařeknete se, že odteď ani jednu cigaretu. A hned večer si jednu dáte. A další den se držíte, ale odpoledne u kávy vám to nedá a zapálíte si. No co, tak to evidentně nezvládáme, tak proč vlastně přestávat. Ale to, že jste předtím kouřili krabičku denně, to už nás nezajímá – někdy je prohřešek ku prospěchu věci. Že jste si stanovili tréninkový plán na 4 cvičení týdně a dva týdny po sobě se vám podařilo jít jen dvakrát? To není důvod přestat! Obecně platí, že ze všeho, co děláme pravidelně tři týdny, se stane zvyk. Je třeba to zkoušet, dokud nezvládneme tři týdny v kuse, pak už to půjde mnohem snáz.
• Sami na sebe nahlížíme negativně. Určitě jste slyšeli o lidech, kteří vyhráli v loterii a všechno to promrhali. O takových, kteří zhubli o padesát kilo, ale do roka je měli zpátky ještě s desítkou nahoru (nemuselo jít nutně o jojo efekt). Co to je za podivný fenomén, proč sami sobě sabotujeme něco, co je objektivně dobré? Protože i štíhlému a zdravému člověku může zůstat psychika odstrkovaného tlouštíka, i bohatý člověk může zůstat uvnitř velmi chudý. A takové psychické nastavení nás prostě podvědomě donutí se svého úspěchu vzdát nebo ho nedosáhnout. Protože jsme opačné situaci žili dlouho, formovali jsme na základě ní svou identitu, s novou, byť lepší, se prostě neumíme ztotožnit.

Někdy je dobré trošku prozkoumat své nitro, i kdyby impulzem měla být jen neschopnost přimíchat si ráno do vloček lžičku skořice. Mezi námi a našimi cíli nestojí většinou nikdo jiný než zase jenom my.