Když chceme toho pravého...

...musíme ho najít. Je to tak? Možná ne tak docela. Protože každý se snaží najít tu správnou osobu, ale nikdo se nesnaží tou správnou osobou být. Pokud máme negativní (nebo ne vyloženě pozitivní) vztah sami se sebou, je velmi těžké žít a mít vztah s kýmkoliv druhým. Můžeme si pak velmi snadno vytvořit na partnerovi emocionální závislost, což z nás udělá až velmi často nedůstojné žárlivce.

Je až s podivem, kolik z nás považuje sami sebe za kompletní, až když máme partnera nebo partnerku. Žijeme v přesvědčení, že pokud ho nebo ji nemáme, nejsme hotoví, kompletní a možná snad dokonce ani šťastní. Musí přece přijít někdo, kdo nám potvrdí a dokáže, že jsme dobří, krásní, chytří a výjimeční lidé. Právě to poslední adjektivum je klíčové – bez partnera si nepřipadáme výjimeční. A to přece všichni potřebujeme.

Když jsme dlouho sami, sami po nenaplněném vztahu, sami s dětmi, bez nich... jakkoliv, dřív nebo později si začneme připadat méněcenní. Ale není na místě plakat nad tím, že nás nikdo nechce, ale začít se soustředit na to, (a všichni víme, že je to velmi nepravděpodobné) kdyby se náhodou stalo a my bychom sami zůstali, aby to nebylo to nejhorší na světě.

Velké klišé

Jak se mít rád natolik, abychom nepotřebovali lásku zvenčí? Samozřejmě je všechno relativní a člověk lásku potřebuje jak dávat, tak cítit, ale měl by si umět na přechodnou dobu taky vystačit sám.

Koníčky a volný čas

Takže, ráno do práce, odpoledne z práce a... potom co? Nakoupit a uvařit není tolik třeba, jak tedy naložit s nově nabytým volným časem? Chyba: Zaseknout se v rutině. Pokračovat s životem tak, jak jsme ho měli nebo jak bychom ho chtěli ve vztahu. Pokud jsme někdy chtěli zkusit něco nového, je přesně teď ta správná chvíle. I když je to děsivé, lepší příležitost mít nebudeme. Život bez závazků může být pro někoho čekárna na to, až závazky přijdou, pro jiného příležitost, jak poslechnout sám sebe a cestovat/zkoušet různé sporty/změnit práci/začít se učit něco nového/odjet na měsíce na stáž...

Přátelé

Bývá těžké se vyrovnat s tím, že lidé kolem nás mají více či méně spokojené vztahy, děti, žijí párově, rodinně. A my pak nemáme ani pomalu komu zavolat, když si chceme jen tak svobodně povyrazit. Nic nezmůžeme s tím, že život plyne u každého jinak. A stejně, jako my bychom po našich přátelích chtěli, aby byli víc „jako dřív“ a měli pochopení pro náš ne/dobrovolně svobodný život, oni by po nás mohli chtít, abychom projevovali víc zájmu o jejich rodinu. Musíme přijmout situaci, jaká je – nezahořknout a nezatratit staré přátele. Jediné, co je třeba, je mít jich v portfoliu víc, protože ty tam jsou časy, kdy jsme s jednou nebo dvěma kamarádkami prožívali celý svůj život. Vytipujte si kamarádku nebo dvě, se kterou budete chodit cvičit. Další, ke které budete jezdit na návštěvy, další, která se sem tam bude mít možnost utrhnout zajít s vámi do kina nebo na večeři.

Ale hlavně, je třeba naučit se být sám. Ideálně to nejen tolerovat, ale mít to i rád. Není nic špatného chodit sám cvičit, plavat, do kina, na výlety. Naopak – je to příležitost potkat nové lidi. Není nic špatného na tom zůstat sám doma, udělat si oblíbené jídlo a pustit si film nebo hudbu, otevřít si knížku, malovat. A už vůbec není nic špatného na tom, když si chvíle o samotě užíváte.

Vzhled a kondice

Pokud váháme (a že váháme asi všichni) o tom, jestli jsme nebo nejsme nejlepší nejen psychickou, ale i fyzickou verzí sebe sama, není věcí partnera, aby nám poskytl odpověď. Tu si musíme dát sami. A sedět doma a čekat na zázrak ještě nikoho k vysněné formě nedovedlo. Pokud jsme zrovna sami, není lepší příležitost začít se zdravým nebo ještě zdravějším životním stylem.

• Pokud budeme hledat partnera proto, aby potvrdil naše kvality, kterými si sami nejsme jistí, přijde partner, kterého bude přitahovat právě ta nejistota. A cesta k závislému vztahu se před námi otevře jako na dlani – a bude nejschůdnější. Plnohodnotného partnerství docílíme, když nám partner nebude suplovat to, co nám chybí, ale obohatí to, s čím jsme sami spokojení.