Co bychom si po čtyřicítce neměly dovolit

Samozřejmě, čtyřicítka je nová třicítka, všechno se posouvá, ale našemu tělu možná ještě nikdo nedal signál, aby zpomalilo. I když je dnes běžné, že si zhruba jedno desetiletí necháváme pro sebe a ve věku, kde naši rodiče nebo prarodiče měli děti, domy, práce a i jinak velmi dospělý život, my si ho stále ještě neumíme ani představit. Všechno je v pořádku, až na jednu maličkost – biologický věk nezastavíme a to, co nám prošlo ve třiceti, už by ve čtyřiceti nemuselo jít tak hladce.

Nic z toho neznamená, že úderem půlnoci prvního dne čtyřicátého roku našeho života se musíme od základu změnit. Jenom je třeba přestat některé věci zanedbávat a jiné zařadit (a nezanedbávat je taky).

Přeskočit silový trénink. Kardio trénink máme rádi (nebo ho aspoň tolerujeme). A proč taky ne, spaluje kalorie, buduje naši výdrž a tak dále. Nicméně okolo pětatřiceti začíná vlivem hormonálních změn naše tělo ochabovat, ztrácíme svalovou hmotu. A svaly hrají zásadní roli v našem metabolismu – čím méně jich máme, tím pomalejší je. Dobrá zpráva ale je, že to funguje i naopak. Sice nám dá postupem času více práce si metabolismus alespoň udržet, ale stojí to za to.

Poddat se touze po sladkém. A tentokrát nám nejde tolik o váhu nebo přibírání. Diabetes druhého typu se nejčastěji projeví u lidí po čtyřicítce. Když jíme moc cukru, může se nám deformovat schopnost ho v těle zpracovávat a najednou jsme v rizikové skupině. Snížení příjmu cukru má ovšem vliv na kde co – od kvality pleti po tuk na břiše.

Nechodit na mamograf. V naší čtyřicítce se riziko vzniku rakoviny prsu zvýší oproti třicítce až čtyřikrát. Takže okolo čtyřicítky bychom měly ve své pravidelné péči o zdraví přivítat novinku – pravidelné návštěvy lékaře a vyšetření prsou.

Nechat si špatnou náladu moc dlouho. Ženy po čtyřicítce jsou velmi riziková kategorie, co se vzniku depresí týče. Takže pokud jste podrážděné, smutné, cítíte často vztek nebo apatii, nemáte z ničeho radost a cítíte se k tomu všemu navíc provinile, rozhodně nenechávejte tento stav přejít do trvalého. Velmi malé procento lidí navštíví lékaře, což je velká škoda. S depresemi se dá pracovat, dají se léčit i odstranit.

Nevyspat se. Přirozeně snížená produkce melatoninu si začne zahrávat s naším cirkadiánním cyklem. Přestane se nám chtít tolik spát, budeme usínat hůře, což povede k pokušení tomu podlehnout a doopravdy méně spát. Pokud si nedopřejeme alespoň sedm hodin, začne to mít následky – od přibírání na váze po zhoršení příznaků deprese, špatného soustředění a zdravotních problémů.

Zapomenout na gynekologii. Pokud si nechodíme pro antikoncepci, pravděpodobně nemáme tolik důvodů svého gynekologa pravidelně navštěvovat. Proč taky? Děti pravděpodobně už máme, rizikové sexuální chování pravděpodobně neprovozujeme, není třeba žádných speciálních vyšetření. Když ale pomineme například děložní čípek a už zmiňované vyšetření prsu, je gynekolog právě člověkem, se kterým je vhodné řešit změny, které v našem těle i mysli probíhají a jsou hormonálně podmíněné. Někdy stačí málo a symptom, který nás otravuje, zmizí. Ale to se nestane, dokud o něm někomu neřekneme, že.

Nepoužívat SPF. Ochranný faktor proti slunci bude od teď náš nejlepší přítel. Protože skončila legrace, teď už se na kůži projeví všechny naše prohřešky. A co víc, nemusíme se starat jen o vrásky. Znamínka s divným tvarem, barvou, nová znamínka nebo jinak neobvyklá bychom si měli nechat zkontrolovat lékařem v okamžiku, když si jich všimneme!

...a co zubař? Je nám jich líto, ale nikdo je nemá rád. Ale pravidelné návštěvy zubaře začínají být s přibývajícím věkem podstatnější a podstatnější. Už v těhotenství jsme si určitě zadělaly na pár nepříjemností a bez zubů se žije špatně. Navíc je jejich náhrada velmi, ale velmi drahá. Vždycky je lepší vyřešit zavčas to, co se dá, než pak řešit na křehnoucích zubech velké škody.

Vitamíny, minerály... Není to lehké, ale musíme se pomalu začít připravovat na zásadní hormonální změnu v životě ženy, což je menopauza. Ta je provázena mimo jiné také řídnutím kostí. A prevence je nezbytná kvůli vzniku osteoporózy. Takže je třeba dbát na dostatečný přísun vápníku a vitaminu D!

Dávat všechny ostatní na první místo. Když je nám dvacet, třicet a lehce plus, velmi snadno upozaďujeme své vlastní potřeby na úkor práce, rodiny (nebo obojího). Teď už ale ne. Je na čase začít samy sebe vnímat jako prioritu. Pokud chceme svým milovaným vydržet v co nejlepším stavu co nejdéle, je třeba mít se rády a dopřávat si porce zdraví jak fyzického, tak psychického. Najít si čas na cvičení, relax i nicnedělání.