Za co by se každá žena měla přestat cítit provinile. Hned!

Dnešní doba není jednoduchá ani pro muže, ani pro ženy. Klade na nás nové nároky, které se neslučují s těmi, ve kterých jsme byli vychovávaní, nicméně to neznamená, že ty staré nároky přestaly platit. A tak se stalo, že se objevilo tolik nových možností, situací, věcí a pocitů, za které se můžeme cítit provinile, protože popírají buď to, co „se od nás chce“, to, co od sebe chceme sami, nebo třeba to, co od nás očekává partner, rodiče, děti nebo přátelé. Ale my jsme řekli ne!

Většina žen cítí vinu, když poruší nějakou svou roli jenom proto, že vyplave napovrch skutečnost, že i ona sama je člověkem. A tak se velmi často cítíme jako špatné matky, partnerky, dcery, ženy, které se mají starat o domácnost, pracující ženy, sportovkyně... a tak dále. Těch rolí není málo. Ale občas máme pro to, co chceme, dobré důvody, ale ani tak to neuděláme – z pocitu viny. A s tím je třeba skoncovat!

Měly bychom přestat cítit vinu, když...

...skončíme v práci, kterou nesnášíme. Když to neuděláme ze dne na den, připravíme se na finanční výpadek a hledáme si práci novou... co je na tom vlastně špatně? Opustit jistotu výplaty je sice těžké, ale není to nic, co děláte rodině na truc. Je to něco, co potřebujete samy pro sebe. Takže rozumně, ale přece!

...ztratíme hlavu. Vybuchneme vzteky, rozpláčeme se nebo rozkřičíme, když už je toho na nás moc. Takové reakce jsou přirozenou součástí lidské povahy, nemůžeme vinit samy sebe za to, že se neovládneme sto procent našeho času.

...se nám nelíbí chování členů rodiny. Ať už jde o partnerovy prohřešky, záchvaty vzteku našich dětí nebo libovolná kombinace chování, se kterým nesouhlasíme, nikomu nemůžeme nakázat, jak se má chovat. Pokud se projeví povaha, temperament nebo charakter členů naší rodiny a nám se to nelíbí, je třeba si uvědomit, že to není naše vina!

...omezíme dětem mimoškolní aktivity. Nejen, že to potenciálně stojí hromadu peněz, ale velmi často se pak stáváme otrokem kroužků a koníčků našich dětí. Vozit je na tréninky, hodiny, lekce, závody, platit tu i onde. A víte co? Pokud máte pocit, že už je toho moc, klidně to omezte. Protože zajímavé aktivity se dají dělat i bez organizované instituce. Stavebnice, výlety, procházky, hračky, pohádky, naučné aktivity, nebo prostě jen tak si hrát venku. Jste rodič, držte kasu, máte právo stanovit hranice.

...chceme další děti/nechceme žádné děti/nechceme děti zatím. Vy a jen vy sama znáte to správné číslo. Rozhodování tohoto typu by mělo vycházet přímo z vás, z vašeho nitra, kde samy cítíte, co je správně. V tomto je shoda s partnerem asi nejdůležitější, jaká jen může být.

...když nemáme orgasmus. Je až neuvěřitelné, kolik žen orgasmus hraje jen proto, aby se jejich partner necítil špatně. A přitom je to naprosto normální a vůbec to neznamená, že si sex neužíváme. Toto je zpráva, která by se měla dostat k uším vašeho partnera, ale málokdy ji vyřkneme nahlas. Hormonální změny v rámci cyklu, fyzické dispozice, nálada, únava... a další faktory ovlivňují naši schopnost orgasmu dosáhnout. S orgasmem a ženami je to o něco složitější, ale emocionální stránka sexu je minimálně stejně důležitá, ne-li důležitější.

...když nám je tolik, kolik nám je. Snažit se vypadat a chovat mladší, než jsme, je obrovskémrhání energií. Všechny rady, které kolem vás sviští na internetu, v časopisech a jiných médiích, nejsou tady proto, abyste oklamaly svůj biologický věk, ale abyste z něj vytěžili co možná nejvíc. A věřte, že kdejaká čtyřicátnice strčí kdejakou dvacítku svou vitalitou, energií, fyzičkou, atraktivitou a nadhledem do kapsy, jde o dobrý pocit ze sebe sama.

...si necháme pohlídat děti. I maminka je člověk a potřebuje se realizovat. V práci, mezi lidmi, sama pro sebe, s partnerem. A tak když využijeme školku, chůvu, babičku nebo kamarádku třeba „jenom proto“, že máme věci na vyřízení nebo na užívání.

...dáme děti do školky, i když pracujeme z domu. Nebo jsme na mateřské. Školka je pro dítě hlavně socializací, učí se fungovat v kolektivu. A maminka doma pracuje.

„Kdysi jsem se zeptala manžela, jak si představuje, že bude vypadat jeho pracovní život za deset let. Řekl mi, že by chtěl pracovat z domu, mít kariéru ve spekulacích, dopoledne si zajít třeba zaplavat... no úplně se zasnil. Zeptala jsem se, kdybych z domu pracovala já, jestli by čekal, že bude uvařeno, uklizeno, o děti postaráno a tak dále. Asi měl slabou chvilku, protože bez váhání odpověděl – no samozřejmě! Začala jsem se smát a hodila na něj významný pohled. Ten rozdíl v přístupu byl neuvěřitelný. Nakonec teda vykoktal, že možná by nemusel nutně pracovat z domu...“

Bára, 30

Práce z domu je docela ošemetná v tom, že mnoho lidí čeká, že když fyzicky jste doma, tak se o domácnost staráte. Kdybyste ale seděli v pět minut vzdálené kanceláři, nikdo po vás asi nechce, abyste odskakovali domů utírat prach. Pokud máte možnost pracovat z domu, promluvte si o tom s partnerem. Předejdete dost nelibým pocitům.

...se soustředíme na partnera a ne jen na děti. Partnerský vztah si zaslouží a potřebuje tolik pozornosti, kolik jí vyžadují děti. Není možné jedno z toho zanedbávat a doufat, že to nějak přežije samo. Čas prožitý s partnerem hraje nezastupitelnou roli, přece se nechceme odcizit a žít jen vedle sebe jako táta a máma. Jsme přece i muž a žena, proto si naplánujte rande, mluvte spolu, smějte se a buďte jeden pro druhého. Někdy víc, někdy míň, ale pořád aspoň trošku. Partner musí vědět, že nespadl z lopatky.

...si zvolíme kariéru. Už je to tak, někdo ještě stále vnímá primární roli ženy jako matku. Ale ne každá žena se s tím ztotožňuje. Pokud neslyšíte biologické hodiny, pokud z jakéhokoliv důvodu padlo rozhodnutí ve prospěch práce a ne rodiny, je to volba, kterou je třeba respektovat. I když se musíte připravit, že její obhajoby bude dnes a denně potřeba, vinu cítit třeba není.

...využijeme příležitosti. Nemluvíme o ničem nemorálním, ale občas v životě nastanou situace, kdy nejsou okolnosti fér, ale v náš prospěch. Jak s tím naložit? Využít toho. Protože když se budeme zdráhat my, někdo jiný jistě ne. A není třeba cítit vinu.

...nemáme dokonalé tělo ani tvář. Současné trendy sice urputně podporují „opravdovou“ tvář každé ženy, ten tlak na to vypadat co nejlépe tady ovšem neustále je. Vizuální kultura nastavila lehce nerealistická očekávání. A i když nemusíme souhlasit s názorem, že každá žena je krásná svým způsobem a zaslouží si obdiv, je naprosto v pořádku nebýt dokonalá. Zdravý pohyb, stravování a životní styl, to je je jediné, na čem doopravdy záleží. Ne na nohách bez celulitidy a tváři bez jediné vrásky.

...nastavíme ostatním hranice. Nechcete jezdit každé ráno do práce se sousedkou, protože máte společnou cestu? Nevyhovuje vám vyměnit si směnu v práci s kolegyní, která to potřebuje? Tak to nedělejte. A bez pocitu viny. Protože když hranice nenastavíme, ostatní budou (bez zlého úmyslu) ukrajovat a ukrajovat z našeho prostoru. A vám nakonec nezbude prostor žádný, jenom stres, deprese, bolesti břicha, hlavy a nespavost.

...si dáme horkou vanu, místo abychom ukládaly děti. Ne, nemyslíme nechat děti napospas nezřízenému večernímu životu, ale nechat tuto milou povinnost třeba na manželovi „jenom proto“, že si potřebujeme odpočinout. Může to vypadat velmi sobecky, ale i v letadle se učíme nasadit kyslíkovou masku nejdřív sobě, než začneme pomáhat ostatním. Děláme to proto, abychom měly dost energie, kterou můžeme zase dávat dál.