Jak přimět muže, aby poslouchali?

To, že mužský a ženský mozek nefungují stejně, už je stará známá věc. Dokonce vědecky podložená. A to je v pořádku – jenomže moderní doba nás nutí čím dál tím víc, abychom si navzájem porozuměli. Když se nad tím zamyslíte, není to nic, co by bylo v lidské historii zrovna přirozené, není to tak dávno, co muži a ženy přestali trávit své dny odděleně. A tak se musíme učit. Mluvit, poslouchat, formulovat, znát strategii.

Okénko historie

Od přírody jsou muž a žena samec a samice. A jak je to i jinde v přírodě, každý je uzpůsoben plnit svou roli jak v reprodukci, tak ve vzájemné interakci a péči o potomstvo. Ještě sto let zpátky byla výchova dětí „ženská záležitost“ a do té doby to nebylo jinak. Dnes to jinak je. Rovné příležitosti, rovnější práva a povinnosti, vzdělání, práce... muž a žena se stali partnery. Kteří spolu prostě musí komunikovat, i kdyby nechtěli (ale naštěstí chtějí). Jenomže příroda nás vybavila každého trošku jinak.

Muži versus ženy

„Rozhodli jsme se renovovat kuchyň. Strašně mě to bavilo, nosila jsem domů různé vzorníky, zvažovala všechno od provence stylu po postmoderní sterilní prostor typu loftu. Manžel se absolutně nezapojoval, na všechno mi řekl – to je jedno, vždyť to vypadá všechno stejně! Pochopila jsem to tedy tak, že mi nechal volnou ruku, tak jsem komunikovala s architektkou a jednoho dne nám dovezli novou kuchyňskou linku. A manžel šílel – co blázníš, je to strašně škaredé, vždyť to vypadá jako pitevní stůl! NA to já samozřejmě opáčila, že jsem se vážně snažila ho do výběru designu zapojit, ale on nereagoval, byl otrávený atd. A tak se strhla největší hádka v naší manželské historii.“

Jana, 36

Zdá se, že nikdy se neprojeví rozdíly mezi muži a ženami více, než když jde o komunikaci na velké téma. A díky důkazům o biologických rozlišnostech mezi mužským a ženským mozkem můžeme definovat několik zásadních rozdílů.

• Ženy mají větší propojení levé a pravé hemisféry, což souvisí se skutečností, že slova interpretují obě pohlaví stejně, ale větší významové celky (jako např. věty) už rozdílně.
• Ženy využívají větší části mozku ve větší intenzitě (právě díky vyššímu počtu spojení mezi buňkami), proto například také potřebují o trochu více spánku než muži.
• Muži jsou lepší v interpretaci výrazů obličeje, které mohou znamenat ohrožení (vztek, agresivita). Jakmile jde o přímočaré události, situace nebo lidi, mají muži mnohem větší přehled.
• Muži a ženy prožívají jinak stres. U mužů se projevuje více změnami fyzického stavu, ženy zažívají spíše úzkost.
• Ženy si umí lépe pamatovat, muži lépe chápat souvislosti. A to není žádná urážka ani jednoho z pohlaví!

A tak bychom mohli pokračovat dále. Už teď je ale jasné, že vzájemné porozumění může být trošku oříšek, byť byly všechny informace vyřčeny. A jelikož jsou to právě ženy, které mají vyšší potřebu komunikace, přinášíme vám seznam drobných změn ve strategii, které umí zajistit vyšší pravděpodobnost toho, že budou naše slova a myšlenky vyslyšeny – že informace prostě dorazí na místo určení. A my si nebudeme připadat, že mluvíme do dubu.

Jak na to?

Nejdůležitější je uvědomit si, že rozdíly ve způsobu komunikace vůbec existují. Že to, že něco řekneme, ještě neznamená, že to bylo přijato a zpracováno kýženým způsobem. Že můžeme mluvit moc, málo, ve špatnou dobu nebo špatně.

• Jistě vás napadne – a proč my? Proč bychom my se měly učit správně komunikovat? A ne ti naši chlapi? Jaká je toto spravedlnost? Odpovědí je více a ani jedna není úplně fér. Jsme to my, kdo špatnou komunikací víc trpí. Jsme to my, kdo má tu schopnost svou komunikaci přizpůsobit. A konečně jsme to my, které čteme tento článek – které si nedostatky v komunikaci uvědomují a chtějí je zlepšit. Tak je to břemeno práce také o trošku víc na nás.

Dejte vědět dopředu. Díky vyšší hladině dopaminu neurotransmiteru, který působí v části mozku odpovědné za řeč, jazykové schopnosti a paměť, zpracovávají ženy verbálně předané informace o trochu efektivněji (zvlášť v mladém věku). Proto je dobré muže na vážnou konverzaci připravit. Dejte vědět, že s ním chcete mluvit o něčem zásadním, co vyžaduje jeho plnou pozornost (ale neděste ho obvyklým „Musíme si promluvit“ dva dny dopředu!). Můžete ho taky nechat, ať vybere čas, kdy se mu to bude hodit a nebude ho nic rozptylovat.

Nebojujte s rozptýlením. Muži, a to jistě už máte odzkoušeno na vlastní kůži, v multitaskingu zrovna nevynikají. Což je výhoda, ženy zase nejsou schopny se věnovat jednomu problému dlouhodobě naplno. Všechno má své výhody i nevýhody, když dojde na komunikaci, je na ženě, aby zvážila, jestli jsou okolní vlivy moc rušivé. Pokud začneme konverzaci, když se partner dívá na televizi, surfuje na internetu, čte nebo nedej Bože pracuje, nikdy se nám nedostane jeho plné pozornosti.

Začněte pozitivně. Ne vždycky je problém problémem, když jste na něj dva. „Protože mě nikdy neposloucháš, zkusíme to dneska jinak.“ To není nejlepší otvírací fráze (a k tomu všemu obsahuje slova, která ničí vztahy!) Věta „V našem vztahu je záležitost, kterou vím, že spolu vyřešíme. Ráda bych si s tebou promluvila, jak nejlépe na to.“ je tak nějak mnohem příjemnější. Cítíte to? A přitom obě říkají vlastně to samé...

Je třeba říct, co vlastně chceme. Muži jsou prostě od přírody naprogramovaní k tomu, aby vyřešili problém, když jim je předestřen. (Ruku na srdce, bez toho by se žádná žena neobešla!) Někdy ale chceme na muže jen vychrlit naši frustraci a pak jsme naštvané, že neodpověděl tak, jak bychom si představovaly i když samy vlastně nevíme, jak by to mělo být). Sebe i svého partnera můžeme uklidnit větou: „Řeším takový a takový problém, byla bych ráda, kdyby sis ho poslechl a spolu s ním i několik variant jeho řešení, které zvažuju. Budu ráda, když mi pomůžeš vybrat to nejlepší, nebo mi poradíš jiné, které mě nenapadlo.“ A všichni vědí, na čem jsou. Muž ví, že teď bude poslouchat a analyzovat, vy víte, že máte prostor povídat.

A říkat to, co si myslíme. S jinotaji, naznačováním a záhadnými výrazy tváře se ještě žádná žena moc daleko nedostala. Ženy ke svému vyjadřování používají mnoho prostředků, z nichž slova nejsou to nejpodstatnější. Výraz obličeje, tón hlasu, řeč těla, to všechno dokresluje obrázek sdělení, které jsme chtěly dát. Jenomže... interpretovat takovou spoustu indicií, to je multitasking non plus ultra. Takže musíme říkat, co si myslíme. Bohužel. Nejsme na to zvyklé, není nám to příjemné, ale jinak svého dosáhneme těžko. „Já po něm nechci, aby vyklidil myčku, já po něm chci, aby poznal, že jsem unavená, a pomohl mi!“ řekne někdy každá žena, ale zároveň se svou únavu snaží maskovat všemi možnými způsoby. Můžete říct, že máte za sebou těžký den a jste unavená.

Každé slovo za stovku. Co to znamená? Ženy rády ilustrují svou myšlenku zbytečnými přídavnými jmény, velmi obraznými vyjádřeními a trefnými popisy nebo historkami. Když formulujeme výtku, je dobré si představit, že nás každé slovo stojí sto korun (třeba). To nás donutí vyjadřovat se úsporně a efektivně – a dostatečně přesně.

Zůstat u tématu. Epická šíře a kontext, to jsou jedny z hlavních bolístek ženské komunikace. Partner si možná na loňský MDŽ naplánoval golf s kolegy s práce, ale to nemá nic společného s nezaplacenou částkou za dětský tábor, o které se zrovna teď bavíme. Ačkoliv by se nám velmi chtělo je připomínat, tyto dvě věci spolu prostě nesouvisí a není fér je komunikačně dávat dohromady. Zanedbaný MDŽ už si svou chvilku slávy odbyl.

Ukončete konverzaci, než skončí sama. Znáte ho. Poznáte, že neposlouchá, že je unavený, znuděný nebo myšlenkami jinde. Možná se to nezvládne najednou, možná bude chtít téma více krátkých konverzací, ne jen jednu dlouhou. Pokud vidíte, že vaše slova nepadají na úrodnou půdu, zastavte konverzaci. Partner ocení, když mu řeknete, že si o tom můžete promluvit jindy, když poznáte, že už toho bylo moc. Ideální je takovou konverzaci skončit bez uraženosti, výčitek nebo uštěpačných poznámek. Situace je, jaká je, a pokud ji chceme vyřešit, musíme být v řešícím módu oba.

Shrňte to. Když už se dostanete k závěru, ke kterému bylo třeba dojít, ještě jednou celý výstup konverzace shrňte v pár větách. Závěrečné resumé je základem úspěšné komunikace všech typů, od terapeutických po pracovní, a ta partnerská není žádnou výjimkou. Ujasníte si tak, jestli jste doopravdy došli ke stejnému závěru.  

• Dobrá zpráva na závěr! Rozdíly v komunikaci se během let stírají. Jak ženy a muži stárnou (spolu), začnou se mnohem více podobat i jejich myšlenkové pochody. Je to způsobeni jak biologicky (útlumem produkce pohlavních hormonů a související jevy), tak tím, že se za ta léta prostě znáte a naučíte se jeden na druhého přesné finty a celý komunikační manuál. Všechno je o naší trpělivosti!