Nejběžnější příčiny krachu vztahu

Ačkoliv je spousta lidí, kteří přísahají na single život, přirozeností člověka je prahnout po intimitě, po vztahu, po životě ve dvou. Ale všechno je o trošku složitější, než to na první pohled vypadá, a často je to také složitější, než čekáme a než by se nám líbilo. Statistiky rozvodovosti mluví samy za sebe, statistiky toho, proč vztah skončí ještě před manželstvím, budou podobné. Jaké jsou nejčastější věci, které vztah s jistotou pokaždé zabijí?

Ztráta důvěry. Pokud svému partnerovi od začátku nevěříme (nebo on nám), asi máme všichni dost rozumu na to, abychom se s takovým člověkem nepouštěli lidově řečeno do větších akcí. Jenomže takové věci vyplouvají na povrch postupně. Důvěra je jedna z nejtěžších věcí, kterou si můžeme zasloužit a udržet. Protože je velmi křehká. A zahrnuje ve vztahu vše – od finančních záležitostí po emocionální zranitelnost. Když zjistíme, že náš partner polovinu úspor nenávratně a špatně proinvestoval, ale nějak nám to opomněl říct... co budeme dělat? Bohužel, toto neohlídáme. Ale jakmile důvěru v partnera ztratíme, je extrémně těžké (skoro až nemožné) ji získat zpět.

Nevěra a žárlivost. Paradoxně často vztah zničí žárlivost nepodložená, samotná nevěra jej může posílit. I když je nevěra extrémně zraňující, nepodložené obviňování z ní má negativní dopad také. Maže ze vztahu intimitu, posiluje nedůvěru a zvětšuje distanc, který mezi sebou dva mají. Těžko se dokazuje něco, co není. A v každém vztahu by měla platit presumpce neviny. Partner, který je přehnaně žárlivý a toho druhého obviňuje z věcí, které nejsou, má s největší pravděpodobností problém sám se sebou. Možná jde o špatnou zkušenost, nízké sebevědomí nebo patologickou nedůvěřivost, paranoiu. Tak jako tak je život s tímto velmi těžký. A někdy nemožný.

Potíže v komunikaci. To, co jeden považuje za normální, je někdy nutné druhému říct a vysvětlit. Ne všechno, co je automatické pro nás, je automatické pro všechny. Jiné výchovy, povahy, osobnosti atd. Nás zformoval do lidí, kteří mají jiné komunikační nástroje i standardy. Pokud máte pocit, že každý „mluvíte jiným jazykem“ a vzájemně si nerozumíte, neslyšíte, co ten druhý říká, je to problém. Nemůžete s ním dělat nic jiného, než zapracovat sami na sobě a své vlastní ochotě druhému porozumět. Ne vždy to ale jde.

Nerovnováha. Je normální, že vztahy nefungují v žádné oblasti 50:50. Ale převaha by nikdy neměla být dlouhodobá a jednoznačná. Nedostatek rovnováhy ve vztahu potkává často mladé páry, páry s malými dětmi nebo naopak se stárnoucími rodiči, kteří potřebují péči a čas. Nerovnováha nastane, když jeden nebo oba partneři přestanou mít vztah jako prioritu. Přestanou si vzájemně poskytovat oporu, berou oběť toho druhého jako samozřejmost. Jako příklad nerovnováhy je trávení svátků nebo dovolených pouze s jedněmi rodiči, když se svým koníčkům věnuje pouze jeden z partnerů nebo se jen jeden z partnerů věnuje dětem.

Nekompatibilita. Protiklady se možná přitahují, ale vrána k vráně sedá. Základní kompatibilita v esenciálních věcech je nezbytná – ve světonázoru, výchově, víře, financích atd. A kde není, tam jsou respekt a schopnost kompromisu více než nutné. Někdy je to prostě tak, že se k sobě dva prostě „nehodí“.

Tyranské chování. Emocionální, fyzické nebo ekonomické týrání nebo zneužívání nikdy vztah neposiluje, rozhodně tedy ne ten zdravý vztah. Disrespekt, ponižování, omezování, ubližování... to není nic, na čem vztah založit nebo s čím setrvat. Tyranské chování možná může prohlubovat patologickou závislost, ale tomu nemůžeme říkat vztah. Důvěra, intimita a láska mizí s každým ubližujícím slovem, až nakonec zůstane jen bolest a strach.