I. U někoho ano, u někoho ne – aneb proč není dieta jako dieta

Je s podivem, jak se mohou zkušenosti s naprosto stejným způsobem stravování lišit. Každý z nás určitě nejednou podlehl svodům zaručených receptů, novinek, konečně převratného způsobu, jak shodit pár kilo. A že jich najdeme požehnaně. Jak je možné, že to, co na jednoho z nás funguje jako kouzlo, na druhého ani omylem? A jak je možné, že nenáviděný jojo-efekt se u někoho prostě neobjeví? Existuje vůbec univerzální postup, když přijde na hubnutí?

Zásady správného hubnutí

Jsou tři. A ano, principiálně pro každého stejné, i když konkrétní parametry se mohou lišit. Zdravé hubnutí je totiž spojeno se zdravým životním stylem, jiným způsobem jojo-efektu nezabráníme. A tvoří ho následující tři pilíře:

• Strava ( + pitný režim)
• Pohyb
• Spánek

Mezi další faktory patří samozřejmě genetické dispozice – i když ty určují především místa, kam se tuk ukládá, tedy tvar postavy, ne její velikost. Následuje nejhorší nemoc dnešní doby; stres, který si zahrává s hladinou našich hormonů a obecně chemickou rovnováhou těla. Stres bychom mohli zahrnout do kategorie vlivy prostředí, mezi které dále patří například pracovní doba, ovzduší (resp. Vystavování se škodlivým vlivům) a tak dále.
Pohyb a spánek necháme stranou, i když nám pro pochopení efektu „dietování“ pomůžou.

• Existuje názor, že obezita jako taková není podmíněna geneticky, že ale po rodičích dědíme způsob stravování; jde o tzv. socio-kulturní návyk.

Kalorie versus živiny

Udělejme si jasno jednou pro vždy – abychom byli zdraví, nepotřebujeme jen kalorie, potřebujeme hlavně správné živiny. Správný poměr cukrů, tuků, bílkovin, mastných kyselin a dostatek vitamínů a minerálů. To by měl být vždy naše priorita.

„Je to asi deset let, co jsem zhubla relativně drastickým způsobem. Protože jsem neznala nic jiného, nutriční hodnoty mi nic neříkaly a za svůj záměr zhubnout jsem se vlastně trochu styděla (a tak jsem to s nikým neprobrala), tak jsem si stanovila příjem 1000 kcal denně. Myslela jsem, že to musí klapnout, a taky že ano. Jenomže ono 1000 kcal mohla být taky tabulka čokolády a pět rohlíků. Když se na to dívám zpětně, byla jsem fakt hloupá. Kila mizela jako na běžícím pásu a já jsem byla tak nadšená, že jsem si jaksi nevšimla toho, že mi začaly padat vlasy víc než normálně, že mi začala vynechávat menstruace a tak dále. Až potom jednou, když jsme se rozhodla ke svému super stravování přidat i fyzickou zátěž, mi v posilovně křuplo v zádech a já přestala chodit. Naštěstí jen dočasně, ale zátěží  a podvýživou jsem si způsobila defekt páteře, jehož následky si nesu dodnes. Naštěstí všechno dopadlo na poměry relativně dobře a já jsem se začala výživě, fitness a obecně lidské fyziologii věnovat podrobněji a nakonec iprofesionálně. Myslím, že lepšího ponaučení, se mi nemohlo dostat – pokud to chce člověk vzít za správný konec, je třeba na to jít obeznámeně, chytře, poslouchat a hlavně znát vlastní tělo a zapomenout na to, že to půjde rychle.“

Barbora, 30

A tak každá změna stravování, pro kterou se rozhodneme, by měla být poučená. I naprostému začátečníkovi trvá jen chvíli, než se zorientuje v tom, co které potraviny obsahují, a kolik čeho vlastně potřebujeme.

Bez práce nejsou koláče

Je to k vzteku, ale bez budování svalové hmoty si zaděláváme na vydatný jojo-efekt v některých případech i při správném svalování. Jak to? Pokud je totiž změna stravování u nás dočasná a nehodláme se jí držet po zbytek života, až začneme „hřešit“, budeme potřebovat rychlejší metabolismus. A metabolismus permanentně zrychluje pouze množství svalové, tedy aktivní, tělesné hmotnosti. Svaly na svůj provoz spotřebovávají kalorie, tuk pouze leží, ten je pasivní. Střednědobě metabolismus zrychlí také pravidelné stravování, krátkodobě (v řádech hodin) například kofein, tein nebo jiné látky.