Nejsilnější poselství v obyčejných slovech

Jedna z nejcennějších věcí, kterou svým dětem můžeme předat, je umění komunikace. Komunikace stojí vysoko na žebříčku ceněných dovedností, spojuje nás s lidmi, ale i se sebou samými. Když se děti v mládí naučí formulovat své pocity, správně klást otázky a vyznat se ve společenských situacích, bude jejich cesta životem mnohem jednodušší.

Je až děsivé, kolik toho jako rodiče máme v rukách. Náš přístup k dětem ovlivní zase jejich přístup k životu, ačkoliv to nevnímáme, jsme pod neustálým drobnohledem, zkoumání je podrobováno nejen to, co říkáme, ale také to, jak se chováme k dětem, k sobě navzájem, k ostatním. Toho tvorečka, kterého jsme přivedli na svět, formujeme každým gestem. A tak to zkoušíme vzít za ten co nejlepší konec. Co všechno by od nás děti měly slýchat?

Mám tě rád/a. Je to trošku něco jiného, než „miluji tě“, ten rozdíl cítíme sami. Zatímco milovat je bezpodmínečné, mít rád znamená to, že se nám líbí něčí osobnost. A tyto „fráze“ bychom měli používat obě.

Zkusíme to společně. Vymyslet, udělat, zařídit. Společná rozhodnutí jsou jedna z věcí, která dává dítěti pocit, že je akceptováno a jeho hlas také něco znamená. Například při rozhodování o společném výletě by bylo fajn si poslechnout (předložit předschválené možnosti), co by se líbilo naším ratolestem.

Pojďme si číst. Ačkoliv čtení knih nepatří k nejpopulárnějším aktivitám ani dětí, ani dospělých, jeho přínosy nelze popřít. Čtení rozvíjí fantazii, slovní zásobu, vyjadřovací schopnosti, rozšiřuje obzory a mimo jiné nabízí úžasnou náplň volného času. Dítě s pozitivním vztahem ke čtení bude na dovolených pro své rodiče hotový poklad! A nikdy v životě se nebude nudit.

To ses naučil rychle! Pro malé dítě je učení denním chlebem, každý den objeví něco nového, každý den pracuje na svých schopnostech stát se ve všech směrech plnohodnotným členem společnosti. A když ho v učení podpoříme, bude se rádo a dobře učit i dál. Každý pokrok bychom měli patřičně ocenit, i když se nám zdá naprosto banální.

Všichni děláme chyby. Snaha o to být dokonalý a naplnit očekávání svých rodičů vede u mnoha z nás k pocitům nedostatečnosti a frustraci. Jak tomu předejít? Učit své děti nebýt dokonalý, ale co nejlepší. Chyby se stávají, ale jsou pro nás ponaučením – učí nás, jak se jim příště vyvarovat a jak je napravit. Samozřejmě, že chceme, aby naše děti byly lepší než my, ale nikdo nemůže dělat víc než maximum. A je dobré naučit se maximální limity našich dětí znát a nehnat je za ně.

Co myslíš ty? Děti kladou neuvěřitelnou spoustu otázek. Dostávají od nás odpovědi, je to rychlejší a efektivnější. Ale neučíme je analyticky myslet. Na spoustu odpovědí dítě dokáže přijít samo (s naší pomocí), tak proč jim nedopřát ten dobrý pocit? A sami víme, že si mnohem lépe zapamatujeme něco, co pochopíme, než co je nám dáno jako fakt.

Promiň, prosím, děkuji. Kromě toho, že jsou tato tři slova vlastně základem slušného chování, jsou to také slova, která reprezentují respekt k druhému. Umět přiznat svou chybu a omluvit se, když něco chci nebo potřebuji, poprosit, a když to dostanu, poděkovat. To všechno shrnuje úctu, se kterou by mezi sebou jakékoliv lidské bytosti měly komunikovat, a které dnes kolem sebe vidíme po čertech málo.