Čeho se bojí malé děti?

Dětská představivost je pro dospělého člověka velmi těžko pochopitelná. Sami si ale možná pamatujeme, že poskládané prádlo na židli často vypadalo jako příšera, že když odešla maminka do koupeny, měli jsme strach, že už se nikdy nevrátí, nebo že hromy a blesky se zdály jako nejnebezpečnější věc na světě. Stačila ale rodičovská náruč a všechno bylo v pořádku. Jak pomoci dětem bojovat s jejich strachy? A jaké strachy jsou pro děti nejběžnější?

Každé dítě doroste do věku, kdy už se s ním krásně domluvíme, můžeme si povídat, ale zdaleka ho ještě nemůžeme brát jako dospělého s racionálním uvažováním. Od batolat po předškolní věk a často také později se jako rodiče potýkáme iracionálními strachy našich dětí, nad kterými bychom mohli mít tendenci mávnout rukou. Pro zdravou psychiku našich dětí je ale podstatné, jak se k jejich strachům stavíme, jak jsme schopni s nimi pracovat a nezadělávat na traumata do budoucnosti.

Jak pomoci dítěti čelit strachu?

• Nenásilně vystavujte dítěti tomu, čeho se bojí. Společně nacvičujte, jak zůstat klidní.
• Vysvětlete, co se vysvětlit dá. Pokud se dítě bojí bouřky, záchodu nebo doktora, je třeba mu co nejlépe vysvětlit, jak a proč věci fungují.
• Buďte upřímní. Pokud vás čeká něco, co bude strašidelné nebo to bude bolet, připravte na to své dítě. Injekce u doktora štípne, v tunelu je tma a tak dále. Dítě se naučí vám důvěřovat a překonávat strach s důvěrou ve váš úsudek.
•  Naučte se sami zvládat své strachy, úzkosti a obavy, aby dítě nemělo vzor, jak „vyšilovat“. Rodič by měl být pro dítě zdrojem klidu a bezpečí.
• Čtete knihy, vyprávějte příběhy a dívejte se na pohádky o dětech, které měly stejné nebo podobné strachy, jako to vaše. Jak se s tím popraly a že to překonaly, může být pro dítě velkým zdrojem inspirace a motivací pro to se s vlastními strachy začít vypořádávat.

Nejčastější podoby dětského strachu

Strach z odloučení. Separační úzkost je pro malé děti naprosto normální. Dítě se bude bát, že když odejdete, nikdy se nevrátíte, že ho opustíte. Proti tomu můžete bojovat dodržováním libovolného loučícího rituálu, který bude ovšem doprovázený vědomím, že se určitě vrátíte. Tak se dítě naučí rozpoznat, kdy si jen potřebujete odskočit, a když odcházíte na delší dobu. Ale hlavně to, že se vždycky, vždycky vrátíte.

Strach ze samoty. Dítě se cítí bezpečně jen s rodičem v místnosti, jakmile odejde, strach útočí ze všech směrů. Jak na to? Samota se dá natrénovat, udělejte z toho hru. Zkuste nejdříve zvětšovat rozestup mezi vámi v jedné místnosti a vždycky tak chvíli vydržet, nemluvit na sebe a okusit se si se navzájem nevšímat. Postupem času budete zvětšovat vzdálenost, až si vyzkoušíte krátký pobyt v jiné místnosti a tak dále. Je jen na vás, jak rychle budete trénovat, sledujte reakce svého dítěte, které si bude na samotu postupně zvykat.

Strach z doktorů a zubařů. Jsou to cizí lidé, kteří způsobují bolest. A je na nás, abychom vysvětlili, k čemu ta bolest je. Neměli bychom se snažit dítě uchlácholit a lhát, že to bolet nebude, protože bude. Dítě je pak překvapené, lekne se a ztrácí důvěru jak v naše slovo, tak v lékaře. V takových případech také není od věci malá odměna za to, že to dítě vydrží hezky v klidu. Zmrzlina, lízátko, kino, cokoliv vám bude připadat adekvátní prožitému utrpení.

Strach z koupelny. Je to mnohem častější obava, než bychom si mysleli. Malé děti se velmi často bojí záchodu a toho, že do něj spadnou a on je „sežere“. Chřtán záchodové mísy je často pro děti tak děsivý, že se raději koupelně vyhýbají. Tady nepomůže často nic jiného než chladná racionalita. Ukázat, vysvětlit, vyzkoušet. K čemu je to dobré, jak to funguje a že do tak úzké trubky by se dítě doopravdy nevešlo – je třeba mít na paměti, že malé děti nemají rozvinutou schopnost porovnávání, to, že by se záchodem nepropasírovaly, i kdyby sebevíc chtěly, je třeba jim demonstrovat.

Strach z cizích lidí. To, že se dítě bojí lidí, kteří jsou pro něj cizí, je přirozený ochranný mechanismus a není na tom nic špatného. Samozřejmě všechno má své meze a někdy očekáváme, že se naše dítě bude chovat přátelštěji k našim blízkým, se kterými třeba není v každodenním kontaktu. Je třeba mu dopřát čas, aby se samo svým tempem uvolnilo. Pokud víme, že máme stydlivé dítě, je dobré ho socializovat ve známém prostředí, časté návštěvy příbuzných ho můžou trošku „otrkat“.

Strach z nočních můr. Malé děti mívají noční můry a ještě nerozumí tomu, jak sny fungují (ale to ostatně nikdo). Sami víme, že když máme noční můru, probudíme se z ní, rozhodně nemáme dobrý pocit; a pro dítě je toto mnohonásobně těžší. Malé děti se často bojí chodit spát, protože mají strach ze špatných snů. Na nás je je ujistit, že cokoliv se jim zdá, není doopravdy, a že tady vždycky budeme pro ně, když budou potřebovat. Zlé sny je ale třeba sledovat, protože nezřídka se vyskytuje onemocnění neurologického charakteru – noční běsy, které už by mě mít pod kontrolou lékař.

Strach z počasí. Silný vítr, meluzína, bouřka, hromy, blesky, déšť. Hlasité zvuky, divné světlo. Kdo by se nebál? Musíme našim dětem srozumitelně vysvětlit, co to počasí vlastně je. Pro klid jejich duše není špatné jít se podívat, trávit chvilku času venku, i když je škaredě. Zažít si bouřku, vítr i třeba vánici na vlastní kůži může být pro dítě dobrá zkušenost – pokud se ovšem dobře připravíme, jdeme celá rodina a dobře se oblečeme.

Strach ze tmy a strašidel. Obojí je vlastně strach z neznáma. Měli bychom našemu dítěti dopřát možnost kontroly nad tím, kolik světla je kolem nich, alespoň na určité úrovni. Můžeme se dítětem projít po domě nebo bytě, když jsou světla zhasnutá a ukázat, že nikde nic nehrozí, probrat, že se vlastně není čeho bát. Když dojde na strašidla, je bezpředmětné dětem vykládat, že něco takového vlastně neexistuje. V jejich představivosti totiž ano a každý stín, kabát, mrak nebo nábytek může být z dětského pohledu hororové monstrum. Nejlepší je brát obavy svého dítěte vážně a najít si způsob, jak s příšerami bojovat. Vymyslet si zaříkávání, formulku, která dítě před strašidly ochrání, vyrobit cedulku Příšerám vstup zakázán atd. A nezapomeňte, že vaše důvěra a vaše slovo jsou pro dítě svaté! Uvěří, pokud budeme přesvědčiví i my.