Co znamená pozitivní přístup k vlastnímu tělu

Žít v současnosti není jednoduché. Z jedné strany se na nás už celá desetiletí valí nároky na to, jak má vypadat perfektní tělo, obličej, vlasy, obočí, nehty a tak dále, ze strany druhé začínáme být pomalu ale jistě masírování hnutím o pozitivním přístupu k vlastnímu tělu navzdory jeho nedokonalostem, chybám a hendikepům. Jak tyto dva proudy skloubit? A jsou vůbec protichůdné, neříkají náhodou to samé?

Možná jste to už zaznamenali. Není to tak dlouho, co se především prostřednictvím sociálních sítí začalo popularizovat celosvětové The Body Positive Movement. Kromě povzbuzujících příběhů jde také o zboření mýtů internetové reality, která díky filtrů, úpravám a jiným trikům (včetně ovládnutí umění pózovat) vypadá o něco jinak, než kdybychom byli jejími očitými svědky. A víme to sami, vždycky vypublikujeme nebe o něco modřejší a nohy o něco štíhlejší, než jak je to ve skutečnosti.

Skutečný účel

Spousta lidí žije kvůli svému tělu a jeho projevům život mnohem méně plnohodnotně. Body Positive Movement podporuje všechny, které stud omezuje v užívání si života. Všichni si je umíme představit a možná i takové známe. Dívky a ženy, které kvůli ošklivému akné, jizvám nebo striím raději v létě nechodí ven s krátkým rukávem, natož v plavkách. Pro lidi trpící anorexií nebo nemocemi, které vedou ke snižování nebo naopak zvyšování váhy. Pro ty, kteří se stydí za svůj jakýkoliv hendikep. Pro všechny, kterým se na jejich tělech něco nelíbí, nemůžou se s tím smířit, ale nedá se s tím nic dělat. Všechny takovéto lidi je třeba podporovat v přijetí svého vlastního těla, protože často si své vyloučení vytváří sami.

Nejkrásnější příběh

Jsou to skoro dva roky, co svět obletěl příběh manželského páru, ve kterém manželka chtěla svého muže překvapit a nafotila pro něj v jednom studiu krásné boudoir fotky. Poté, co manžel dostal tento pikantní dárek, stala se naprosto nečekaná věc. Napsal zprávu fotografce, která fotky nejen fotila, ale také upravovala. Pochválil ji, za její práci, uznal, že udělala přesně to, co po něm jeho žena chtěla. Ale v jeho slovech je mnohem silnější poselství. Psal, že jsou se ženou téměř dvacet let spolu, prodělali společně mnohé, jak v dobrém, tak ve zlém. Výňatek z jeho zprávy nejen fotografce, ale jak se ukázalo, i celému světu.

„Retušemi jste nechala zmizet všechny její „chyby“... Když jste odstranila její strie, odstranila jste s nimi také důkazy toho, že máme krásné děti. Když jste odstranila vrásky, vymazala jste s nimi skoro dvě dekády našeho společného smíchu a starostí. Vyhladila jste jí celulitidu a tím jste nechala zmizet její lásku k pečení a všem těm dobrotám, které jsme spolu za posledních dvacet let měli. Neříkám to proto, abyste se cítila špatně, naopak, odvedla jste skvělou práci a já vám chci poděkovat. Díky těmto fotkám jsem si uvědomil, jak moc a upřímně miluji svou ženu takovou, jaká je.“ Pokud si chcete přečíst celý, zdánlivě bezvýznamný příspěvek na stránce na sociální síti, který pohnul nejedním srdcem, můžete se podívat sem.  

Jenomže...

Možná jsme to celé vzali za lehce špatný konec. Pozitivní přístup k vlastnímu tělu, sebepřijetí a hrdost na sebe sama se částečně zvrhla v nenápadnou podporu nezdravého životního stylu, špatných voleb, ohrožování zdraví. Do hnutí Body Positive se čím dál více a intenzivněji zapojují lidé, ke kterým se společnost nechová tak, jak by si představovali, ale zejména kvůli jejich vlastním volbám. Například lidé obézní tak, že to ohrožuje jejich zdraví, kteří nemají žádné zdravotní důvody pro to, aby vypadali tak, jak vlastně možná ani vypadat nechtějí. Takoví se dožadují akceptace okolím často jenom proto, aby tak ospravedlnilo jejich ne zrovna šťastná rozhodnutí.

Poselství pozitivního přístupu

Pokud se nám na nás něco nelíbí a můžeme to změnit, i když je to těžké, měli bychom se snažit. S plnou podporou a porozumění okolí. Každý by měl oceňovat snahu, odhodlání, vytrvalost, vůli. A pokud něco změnit nelze, je třeba pracovat na smíření. A pocit, že pro sebe, své zdraví, svoje působení ve společnosti a na společnost děláme maximum, je to, co nás uspokojuje. Často je vyloučení ze společnosti jen v naší hlavě a žádný sebepozitivnější vnější hlas nás nepřesvědčí o tom, že to může být jinak. Ten hlas totiž musí vycházet z nás – a ozve se, jen když děláme to nejlepší, co je v našich silách.