Bára Basiková: ROZHOVORY s ÚTĚKEM

Novela Báry Basikové, Rozhovory s útěkem, příběh, který byl původně napsán jako soukromá zpověď, neměla proniknout na veřejnost. Události však rozhodly jinak - prostřednictvím přátel se rukopis dostal k Bohumilu Hrabalovi, kterého při prvním čtení ihned zaujala. "Třetí osoba, která je vždy znamením románu, třetí osoba Báry Basikové je zatajovaná ich-forma... Tyto rozhovory o útěku, kdyby se zbavily interpunkce, směřují i k Joyceovu Odysseovi, k poslední kapitole, napsaném umělcem v podvědomém proudu procitajícího jitra paní Molly Bloomové, za předpokladu, že paní Molly je dvacet let, tak jako hrdince Bářina románu... Když jsem četl Bářinu knihu podruhé, našel jsem v textu i strukturu románu, takovou, jako když se na napjatou osnovu provazců utkává dekorativní koberec. Bára ví tedy, co to je Aristotelův princip stylisationis (já ne, ale při čtení mi to nijak nebránilo), onen oblouk mezi začátkem a koncem, ve kterém jisté události se posunují textem tak, jako slunce opíše za den pohyb na nebi. Tak se pohybují symfonické lazurové šaty a Hieronymus Bosch." V rozhovorech, které autorka vede sama se sebou i okolním světem, hledá odpovědi na nejzákladnější otázky, týkající se svobodného života v dnešním světě. Je to zpoveď upřímná, exaltovaná, doklad životního hledání i tápání, literárně svébytný obraz myšlenkového světa mladé generace.