Skalka skoro zadarmo z toho co "pole dalo"

Když jsme dostavěli dům, zůstala nám u cesty k domu nevzhledná hromada jílovité hlíny ve tvaru "špice", kam se nehodilo nic osadit.
Mateřskou jsem využila tím, že jsem chodila na blízká pole sbírat křemeny všech velikostí (když syn trochu vyrostl, chodil sbírat s mini kyblíčkem se mnou, jezdili jsme pak i autem do polí a měli narvaný kufr auta kbelíky s kameny).
Špici jsem zakryla černou mulčovací fólií proti prorůstání plevele a do vyříznutých děr začala sázet skalničky (něco málo jsem koupila, něco jsme dostali, něco roste i planě různě v přítodě). Aby byla skalka veselejší, do děr k trvalkám jsem vložila vždy nějakou jarní nebo podzimní cibulovinu, takže brzy na jaře mi kvetou např.tulipány a pak už nastupují skalničky, které květou až do podzimu a na podzim zase vylezou podzimní cibuloviny. Kolem děr jsem pak začala obkládat kameny - nejlépe je začít odspodu, protože kameny jsou oválné a potřebují se navzájem podpírat, aby měly stabilitu (to je jediná nevýhoda, že je potřeba občas kameny urovnat). Na rozdíl od jednotvárných šedivých kamenů, jaké jsou často ve skalkách, je každý křemen krásný na pohled a pravidleně si z výletů přivezeme v kapse nějaký další úlovek do naší skalky.
Skalka fakticky vyšla na pár korun, protože jsem koupila jen fólii a pár skalniček, zbytek nám dala zadarmo příroda.