Veršované pohádky II.

posbírala jsem veršované pohádky z mého dětství, tak snad se budou někomu hodit. Omlouvám se za nedodržení odstavců, ale bylo by to příliš roztahané :-)

Perníková chaloupka - František Hrubín

Odkud ten náš holub letí? Letím z lesa, milé děti, vrkú, vrkú, vrkú.
Cos tam viděl, holoubku? Perníkovou chaloupku u černého smrku.
Viděls také Mařenku? Jakpak by ne, holenku ! Viděl jsem ji, s Jeníkem
krmili se perníkem. A když z okna na zahradu vystrčila baba bradu, nebáli se, holoubku?"
"Kdepak? Zamkli chaloupku na cukrový klíč a už byli pryč!"

Malá pohádka o řepě - František Hrubín

Dědek řepu nasadil, u pole se posadil, čekal, čekal, mráz ho lekal, sluníčka se bál, dešti jenom lál. Bez večeře, bez oběda čeká dědeček, najednou se hlína zvedá, roste kopeček. "Bábo, roste řepa!" "Prosím tě, co vidíš!" "Bábo, což jsi slepá?" ,,Dědku, ty mě šidíš!" Zavolali vnučku, vnučka pejska, pejsek kočku, kočka myš. Chytli se a čekají, šepty, šepty šeptají
neslyšíš? Myšce byla dlouhá chvíle, hopsala si rozpustile, trhla kočkou, kočka pejskem, pejsek vnučkou, vnučka bábou, bába dědkem - dědek prázdné ruce měl, nikoho se nedržel, udělali bác. Kopeček se ještě chvěje, jak se pod ním krtek směje


Červená Karkulka – František Hrubín

"Kam, Karkulko malá, kam?" "Chodím lesem sem a tam. Co ty, vlku, tady chceš?" "Sháním na zub kousek trávy, po trávě se dobře tráví." "Vlku, vlku, to je lež, vlci trávu nejedí!" "To holčičky nevědí!" "Vědí, pane vlku, vědí, ale odkud, nepovědí. Náš pes také trávu nejí, kosti on má nejraději." "Já jsem vlk, ne pes,
budu-li chtít, sežeru tě!" "Trávu si jez, máš-li chutě, je jí plný les !´" "Copak máš v tom košíčku?" "Bábovku a kytičku." "A kam neseš košíček?" "K svátku babičce jej nesu. Už jsem přešla sedm lesů, bydlí támhle - kousíček. " "Chceš-li, já tě doprovodím." ,I ne! Ráda sama chodím.""Čímpak je tvůj tatínek?""Hádéj ! Dělá ohýnek, ten ohýnek rudě šlehne, kam dopadne, nic se nehne. Tatínek je myslivec." "Aha, to je jiná věc!
A kdepak je v tuhle chvíli?" "Kousek odtud vlky stříli, támhle u těch velkých stromů. Počkej na něj chviličku!" "UŽ nemám čas, musím domů. A pozdravuj babičku!"


O nezvedených kůzlatech - František Hrubín

Koza praví kůzlatům: "Budu dlouho mimo dům, buďte hodná, neperte se, vlk to všechno slyší v lese!"
Máma z vrátek ještě není, už se perou o lupení: "Mé jé, mé, mé je, mé!" "Né-e né, né-e né!"
Vtom na dveře buchy,buchy: "Otevřete, neposluchy!" Černý kozlík nejdřív zmlk: "Děti, jde sem na nás vlk!"
Na dveře zase buchy,buchy: "Otevřete,neposluchy já jsem vaše maminka." "Máma klepe zlehýnka."
"Jak? Pojď mi to ukázat!" "Takhle,sotva je to znát: klepy klep,klepy klep." Vlk to zkouší - buchy klep,
vlk to plete - klepy buch. "Nevidíme tě,když ťukáš, aspoň v okně se nám ukaž, máš-li rohy,bílou bradu!"
"Mám jen břicho plné hladu." "Maminka nám nosí domů sladké mlíčko ve vemínku. Ty jsi vlk a lhář jsi k tomu, vydáváš se za maminku. Jdi si tam, ty starý lháři, kde se vlkům dobře daří!" Zavrčel vlk,bouchl vrátky, stáhl ocas, běží zpátky. Slyšte,ještě z vrátek není už se perou o lupení: "Mé je, mé, mé je, mé!" "Né-e né, né-e né“


Dědeček a koblížek - František Hrubín

Koblížek na másle zpívá, Dědek vedle hlady zívá. Smaž babičko smaž. Však si pochutnáš.
Když koblížek usmažili. Za okno ho položili. A koblížek z okna hop. Kutálí se po zápraží,hupky přes příkop, hop a hop a hop. Takový už neusmaží. Bába pro něj naříká, dědek za ním utíká a koblížek - hop přes ten potok, přes ty louže jen se neutop hop a hop a hop,jejej,jejej,to to klouže! Za koblížkem dědeček, před koblížkem kopeček, pod kopečkem šerý pes: "Sním tě,sním tě, koblížku!" "Umíš-li to, tak si sněz!
Na másle jsem pěkně zpíval, dědek vedle hlady zíval, a když si mě usmažili, za okno mě položili,
a já z okna hop a hop, kutálím se po zápraží,hupky přes příkop,hop a hop a hop,takový už neusmaží.
Usmažili, nejedli, vidíš, pejsku - natož ty!" "Stůj, koblížku, ham, ham, ham!" "Dobře - užuž utíkám."
A koblížek hop přes ten potok, přes ty louže - jen se neutop! - jejej,jejej,to to klouže!
Za koblížkem dědeček, před koblížkem kopeček, pod kopečkem čeká liška: "Stůj, koblížku já tě sním, hop, koblížku šup do bříška!" "To ti liško neradím! Usmažili,nejedli,vidíš, liško - natož ty!
Já jsem k světu a ne k snědku!" Ale liška hup a hop. Honem, popoběhni,dědku!
A koblížek???? Chřupy,chřup, dědeček si pochutnává, liška už je někde v lese, ráda,že má záda zdravá,
dědeček se pěkně nese, před chvilinkou hlady zíval, proč by si teď nezazpíval:"Babička tě koblížku, nesmažila pro lišku,ham, ham, ham, ham,ham,snědl jsem tě sám!"


Paleček a jeho kamarádi

"Mámo, usmaž kobližky " "Až mi dojdeš na šišky, nemám už čím topit, synku, dělej něco pro maminku"
V lese bum, bum, bum, šiška jako dům, za ní druhá, po ní třetí z vysokého smrku letí.
Paleček je dávno v lese, sám však šišku neunese. Jde okolo školáček jménem Ukazováček. Okoukne ji,
pak se sehne, ale šiškou ani nehne. Zavoláme Prostředníčka: "Prostředníčku, pomoz nám!" Chlapečkovi zrudla líčka: "Nadarmo se namáhám!" Zavoláme Prsteníčka: "Prsteníčku, tak co ty?" Chlapečkovi zrudla líčka: "Šiška dělá drahoty." Zavoláme na Malíčka: "Pojd´, Malíčku, pomoz nám!" Malíček je chytrá hlava,
kamarádům rady dává: "Ty jdi sem a ty jdi tam, čekejte, až zavolám! Tak ted´! Hej rup! Už ji nesem ... "
Vracejí se domů lesem, máma jim dá za šišku cukrovanou kobližku.

Polámal se mraveneček - Josef Kožíšek

Polámal se mraveneček, ví to celá obora o půlnoci zavolali mravenčího doktora. Doktor klepe na srdíčko,
potom píše recepis: "Třikrát denně prášek cukru, bude chlapík jako rys." Dali prášek podle rady, mraveneček stůně dál, celý den byl jako v ohni, celou noc jim proplakal. Čtyři stáli u´ postýlky, pátý těšil: "Neplakej! Zafoukám ti na bolístku, do rána ti bude hej!" Zafoukal mu na ramínko, pohladil ho po čele,
hop! a zdravý mraveneček ráno skáče z postele!


Kuřátko a obilí – František Hrubín

Jak to bylo, pohádko? Zabloudilo kuřátko Za zahradou mezi poli, pípá,pípá, nožky bolí.
Ve vysokém obilí bude večer za chvíli. "Povězte mi, bílé ovsy,kudy vede cesta do vsi !"
Jen se zeptej ječmene,snad si na to vzpomene." Kuře bloudí mezi poli, pípá, pípá, nožky bolí.
"Pověz, milý ječmínku, jak mám najít maminku?" Ječmen syčí mezi vousy: "Ptej se pšenic,vzpomenou si
Kuře pípá u pšenic, nevědí však také nic "Milé kuře, je nám líto, ptej se žita, poví ti to
Kuře hledá žitné pole,ale to je dávno holé. A na suchá strniska vítr tiše zapíská
Vždyť jsi doma za chalupou.Slyšíš? V stáji koně dupou, kocour ve stodole vrní a tvá máma za vraty
zob, zob, zobá bílé zrní s ostatními kuřaty." "Děkuji ti, žitné pole " "Pozdravuj tam ve stodole´"Koho, milé políčko ?" "Zrno i to zrníčko Ať se ke mně zjara hlásí, vychovám z nich nové klasy "A tak mámu zakrátko, našlo také kuřátko.