Zobrazit přihlášovací formulář

4 pocity, které mohou dítě dovést k závislosti

  • Publikováno:
4 pocity, které mohou dítě dovést k závislosti

Každá genereace je jiná. Každá se potýká se specifickými problémy, s jinými okolnostmi, vyrovnává se s jiným světem. A často dochází k velkým nedorozuměním. Dnešní padesátníci nad současnými náctiletými jen kroutí hlavou a říkají si, že to přece nemůže být pravda, co všechno se dá považovat za problém. A dnešní dvacátníci asi nikdy nepochopí, v jakém stresu jsou jejich rodiče, prarodiče. Generační nepochopení je věc přirozená, ale jsou místa, kdy bychom ji neměli podceňovat.

Mileniálové, Generace Y, internetová generace... nazývejme je, jak chceme. Nicméně lidé nejvíce ohrožení drogovou závislosti jsou mladí ve věku od 10 – 20 let, tedy v období puberty a adolescence. Jsou to děti a mladí lidé, kteří jsou nejtypičtějšími zástupci generace, která vyrostla v naprosto jiných podmínkách, než její rodiče. Obklopena moderními technologiemi, internetem, otevřeným světem, mnohem větším rozhledem jak po tom dobrém, tak po tom špatném, ve světě neomezených možností kontaktu, ale zároveň velmi odtažitém.

Největší rozdíl mezi předcházející generací X a těmi, o kterých se dnes bavíme, je zájem o rodinný život a osobní vztahy. Pro generaci X, řekněme tedy dnešní lidi 45+ nebyla tato hodnota tak vysoko, jako je pro dnešní mladé lidi. Proč? Protože jejich život na osobních vztazích stál. Bez mobilních telefonů, bez internetu a bez dalších technologií a možností byla lidská interakce brána jako naprostá samozřejmost. Dnes jsou osobní vztahy něco extrémně cenného. Mladí lidé se snaží přirozeně naplno využít všech možností, které jim současný svět nabízí, je to ale na úkor pevnosti svazků a blízkosti s jinými lidmi. A to platí jak pro děti, tak pro mladé dospělé.

A často právě z nedostatku blízkých vztahů, často s rodiči, kteří si potřebu kvality osobních vztahů tolik neuvědomují, vznikají pocity, které mohou děti vehnat do náruče závislostí. Ať už těch nelátkových, o kterých jsme vám podrobně psali v tomto článku, tak těch klasických. O tom, jakou roli může rodič sehrát, si zase můžete přečíst tady.

Beznaděj

Beznaděj je emoce, která je spojovaná s depresí. Nevidět ve vlastní situaci potenciál jejího vyřešení je pro dítě o to snazší, protože samotné neumí moc vlastních řešení najít. Komunikace s rodiči je extrémně důležitá, nicméně je často ona příčinou pocitu beznaděje u dítěte. Když naše dítě řeší problém na osobní rovině, ať už ve škole, s kamarády nebo jiný, mnohem více frustrace zažívá ze situace, kdy o něm s námi nemůže mluvit. To si jakožto rodiče často zapříčiňujeme bagatelizováním problému, tím, že si na dítě neuděláme čas anebo tím, že nerespektujeme důvěrnost, se kterou se na nás dítě s problémem obrátilo. A povykládáme to tetě, babičce, známým, komukoliv, kteří pak pronesou nešťastnou poznámku, a nedůvěra je na světě. A s ní i pocit beznaděje, bezmoci a osamělosti.

Přecitlivělost

V dnešní době se stále častěji setkáváme s mladými dospělými a dětmi, které jsou velmi citlivé na společenské a komunikační podněty. Těžko posoudit, jestli předchozí generace tolik citlivá nebyla, nebo jen nebyla ve společnosti nálada nakloněná k takové otevřenosti, tak se pocity naučila potlačovat a skrývat.

„Nevěřím na terapie a všechno to moderní se pitvání v problémech. Některé dveře prostě mají zůstat zavřené. Kdybych se začal bavit o nějakých traumatech z dětství, bůh ví, na kolik dalších věcí si vzpomenu, co to ve mně vyvolá za pocity. Doteď jsem s tím žil, tak proč bych měl cokoliv otevírat.“

Martin, 51

Když si tento přístup srovnáme s tím dnešním, ve kterém je potřeba analyzovat, bavit se o problémech a snažit se najít nejen jejich řešení, ale taky příčinu, musíme uznat, že nejsou moc kompatibilní. Přecitlivělost a snadné podráždění (jak v tom negativním, tak v tom pozitivním slova smyslu), vysoká reakční odpověď na jakékoliv (i emocionální) podněty je v naší společnosti čím dál častější a propast nepochopení se prohlubuje.

Impulzivita

Tendence jedince k tomu – konat, aniž by bral v úvahu potenciální rizika nebo negativní důsledky svého jednání. Takový člověk rychleji jedná a mluví, než myslí. Všichni takové lidi známe, impulzivita nemusí být špatná věc, pokud ji můžeme označit za spontánnost. Nedostatek zkušeností a přebytek podnětů, na které je možné reagovat s negativními následky je ale typické pro lidi ve věku s největšími sklony k závislostem. Impulzivita je spojována s diagnózou hyperaktivity a/nebo poruchami pozornosti, tyto děti jsou pak náchylnější k tomu říct „ano“ v situacích, kdy by se měli otočit a pelášit domů.

Potřeba dobrodružství

Nedostatek aktivit, touha po zážitcích, energie, vitalita, odhodlání zažívat intenzivní emoce a prožitky, jít po hlavě do dobrodružství, odvaha. Tyto všechny vlastnosti bychom považovali veskrze za dobré, pokud je ale dokážeme přiměřeně naplnit zábavou a činnostmi. Energický člověk je spokojený, je-li zaměstnaný. Dobrodružná povaha má ale také svou stinnou stránku. Touha po zážitcích může jedince dohnat k naprosto bezelstnému „zkoušení nových věcí“, mezi které velmi lehce mohou patřit také drogy.

Pokud jsme si vědomi toho, že mezi námi a naším dítětem vládne jisté neporozumění, a nemusí být jen generační – klidně také čistě osobnostní, bohužel je na nás ho překlenout. I když nevidíme dostatek zájmu ze strany dítěte, nesmíme se přestat snažit. Jeho nejlepší zájem máme v rukách a neměli bychom podceňovat něco, čemu třeba nemusíme úplně rozumět, ale co bychom měli na našich dětech přijmout a dále s tím pracovat. Nemávat rukou nad něčím, co nepovažujeme za problém, vždy se snažit vcítit se do toho, co může člověk ve věku a při zkušenostech našich dětí cítit, co může potřebovat. Většinou stačí pouhá otevřená náruč, pochopení a čas, který věnujeme jen a jen našim dětem, snaze poznat je, jejich osobnosti, zájmy, ale i přátele a touhy.           

Články mohou komentovat pouze přihlášení uživatelé

Komentáře k článku

Kategorie