Jak jsme se zbavili dudlíka a nepřišli o nervy....

Před 14 dny mne obrovským obloukem minula má největší noční můra....ale popořádku...

Mé první dítko - Míša ..radikálně odmítl dudana...prostě to byl podvod tak to do pusiny nevzal... prostě NE! ...Když se mi narodila Eliška tak to vypadalo že se bude historie opakovat... s tou hromadou dudlíků jsem mohla tak maximálně házet čáru... tak je měla malá v kyblíčku a hrála si s nimi...ale.. osud tomu nejspíš chtěl jinak a přesně v den když bylo Elišce 9. měsíců jsem najednou zbystřila co že to tam ta moje holčička v té ohrádce dělá... a ta malá potvora v každý ruce dudana a už je dudala.. od té doby se stal tento malý "pryžový přítel" nedílnou součástí našich nákupů, výletů a her a vůbec vše se točilo kolem něho. Tak jsem si říkala že mám hold co jsem chtěla a ten nahoře se mi zase pěkně chechtá. Už jsem se rosila jen při představě jak ji jednou budu odnaučovat...v květnu byli Elišce 2 roky a mě ta představa tížila víc a víc..i když zhruba od těch dvou let chodila s dudanem jenom spinkat..no jenom .. občas ho takhle k večeru vytáhla nebo s ním po ránu vyběhla z pokojíčku ale už se s ní dalo trošku mluvit. V nějaké výměně manželek to tam u jedné holčičky vyřešila náhradní maminka - né že bych kvůli dudlíkovi směnila rodinu.. to zase ne :o) ale vyřešili to tím, že ho prostě odnes čert. Tak jsem si dala závazek, že prostě do prosince a šlus..dáme je čertovi.
3 neděle zpátky jsme vyrazili na houby a já v bundě našla zapomenutýho dudlíka.. co dudlíka ale HNUSÁKA(pracovní název toho monstra na obrázku) byl to první dudánek co jsem koupila jakože údajně nejvhodnějšího pro miminka. Jak ho Elza zblejskla rázem to byl její nejoblíbenější miláček...ale na pouhopouhé dva dny...přesně za dva dny jsem si řekla DOST on totiž jak byl pro mimoušky tak byl kraťounkej tak ona musela hodně tahat aby ji nevypadl. Do prosince by byla jak veveřička s trčacíma zoubkama dopředu..a o to jsem fakt nestála

Tak šla takhle po obídku spinkat - s hnusákem samozřejmě - a já se k ní připlížila.. matka příšerná.. toho dudana jsem ji vytáhla s pusiny a schovala se s ním pod postel...aby mě nezblejskla ,o)... a tam jsem milýho hnusáka nemilosrdně přestříhla a položila ho do postele jakoby nic a mazala jsem po svým.
S ušima nastraženejma jsem číhala co se bude dít a jak jsem slyšela šramot tak jsem šla k ní do pokojíčku... Elza seděla v posteli, v každý ručičce kus hnusáka a koukala a nevěděla co se to stalo...a já na ni: Co? TO?? MÁÁÁŠ??? a ona: hnusáka..je ozbitej.. a já na ni jééé Eli... tys ho překousla! to to teda koukám... to je znamení že už jsi velká holka a dudánka žádnýho nepotřebuješ když ti ho zoubky sami kousli a ona na něj tak koukala a začala se smát a samý velká holka.. velká holka.. každýmu se chlubila že překousla hnusáka :oD no prostě NÁÁÁDHERA sice se ještě dva večery sháněla po dudovi ale když jsem ji řekla, že žádnýho nemáme protože ho překousla tak akorát pronesla : ajo... a šla v klídečku chrnět.
A dnes... šli jsme na zahradu a co myslíte jeden dudan se tam válil na poličce. Já po něm skočila aby ho neviděla.. ale pozdě..a co myslíte co se stalo...nehla ani brvou a prohlásila do ticha: Už jsem velká holka dudana nepočebuju...


Takže jsem vážně Vážně VÁŽNĚ šťastná jak blecha že to nakonec takhle krásně dopadlo a že mám doma tu velkou holku ,o)


Třeba tento náš dudánkový příběh uklidní nějakou další zoufalou maminu, která má to loučení s nejvěrnějším přítelem teprve před sebou ,o) ŽENY DRŽÍM PALCE DÁTE TO !!! :o)