Proč se batolata vztekají?

Dětský vztek – lépe řečeno dětský vzdor – je chování dítěte typické tím, že dítě nechce něco, co chce rodič nebo naopak. Své chtění si pak vynucuje různým způsobem.

Dětský vzdor je charakteristický pro děti přibližně od roku a čtvrt nebo roku a půl. Ve většině případů končí ve třech letech. Ale rodič se s ním může v některých případech setkat již od třetího měsíce věku dítěte a také nemusí skončit ve třech letech, ale může pokračovat až do pěti let. To by však už měl mít mírnější průběh,
protože ve třech letech už dítě umí lépe mluvit a dovede tedy rodičům vysvětlit, proč si některou věc přeje jinak než oni.

Dítě si cvičí svoji vůli
Dítě projevuje svůj vzdor křikem, lehá si na zem, kope, bouchá s věcmi, tluče se do hlavy, ubližuje sobě nebo druhému (kousání, škrábání), ničí věci … Ve většině případů má takové dítě větší a prudší temperament a má také dost energie poprat se s danou překážkou. Má i silnou vůli a projevuje ji tím, že chce něco jinak, než jak mu to ukazuje rodič.
To, že má dítě dostatek energie i vůli, je výborné pro jeho další život. Můžeme z toho usuzovat, že bude mít dostatek energie, aby se i v budoucnosti popralo se složitým úkolem, který dostane.
Je však zapotřebí dítě učit, jak se má chovat ve společnosti, v domácnosti, co je schopna společnost i vlastní rodina z jeho strany akceptovat, co se jí už nelíbí a co akceptovat nebude. Dítě se nerodí do života s tím, že zná tyto normy. Ty mu má vštípit rodič, a to tak, aby se dítě i v pozdějším věku cítilo šťastné a spokojené, protože ho ostatní děti i jiné autority (učitelka ve školce, vedoucí kroužku ...) budou dobře přijímat.

Pokud to rodič zvládne, měl by vzdoru předcházet. Jak?
* Jestliže má například zkušenost, že se dítě chová vzdorovitě ve chvíli, kdy se má chystat rychle z domova ven, měl by ho na to rodič dopředu upozornit. Má mu říci konkrétně, kdy to bude – až skončí pohádka a budou na obrazovce písmenka, až skončím telefonní hovor, až ti zazvoní budíček … Má tedy použít nějaký kompromis, který dítě pochopí a bude mu srozumitelný.
* Rodič má také dítě chválit za všechno konkrétní, co udělalo. Tím mu dává najevo, že ho má rád, že si jeho chování všímá, váží si ho a dítě pak možná nebude mít potřebu provokovat svým vzdorem.

Pokud dítě již vzdor projeví, je důležité, aby si ho prožil rodič s dítětem a nenechal zasahovat další lidi. Mám tím na mysli, aby se rodič nestyděl za to, že dítě začalo křičet, válet se po zemi, aby se nenechal ovlivnit třeba jiným člověkem, který náhodně prochází kolem a chování dítěte komentuje.

Jak zvládnout dětský vzdor v domácím prostředí?
Zná to asi každá maminka: je čas jít ke stolu, vše je připravené k obědu. Maminka se také těší, že po obědě přijde chvíle, kdy půjde dítě spát, takže si trochu odpočine. Už počtvrté volá na svého dvou a půlletého Kubíka, aby šel ke stolu. Ale Kuba nejde, protože nutně potřebuje dostavět most pro auta. Maminka jde přímo k němu a říká mu: „Kubo, ty mě snad neslyšíš. Rychle pojď ke stolu. Polož tu kostku a pojď.“ A teď to začne. Kuba sebou švihne na zem a začne křičet, že nejde, obědvat vůbec nebude a kope nohama. Jestliže se mamince zdá, že ji Kuba vůbec nemůže slyšet, má říci pár slov a odejít z pokoje. Komentář má být ve stylu: „Ano, štve tě to, ale já potřebuju, abys rychle přišel ke stolu, stydne nám polévka. Tak až tě tento křik a kopání přejde, přijď, prosím.“ Kuba po nějaké době přijde. Nedokážeme ale odhadnout, kdy to bude. Dveře mezi pokojem a maminkou mají zůstat pootevřené, aby Kuba cítil „otevřenou cestu“ mezi ním a mámou. Pozor také na to, co tato situace dělá s maminkou. Pokud je neklidná, má určitě právo do něčeho bouchnout, zazpívat si velmi hlasitě písničku … nějak svůj pocit vyjádřit, aby se pak tento pocit neodrážel ve chvíli, kdy Kuba přijde do kuchyně. V té chvíli ho maminka pochválí, že přišel k obědu a dá mu návod, jak se zachovat příště. Čili: „Jestliže si budeš chtít dostavit něco, když tě volám, prosím, přijď za mnou a řekni mi to, abychom se domluvili.”
Maminka může samozřejmě reagovat i jinak. Může přijít do pokoje a pomoci Kubovi
dráhu dostavět a poradit mu, aby jí příště přišel říct, že ještě nepůjde ke stolu a chce něco dodělat. Je také možné, že se Kuba nevydrží v pokoji vztekat sám, ale bude chtít, aby měl publikum. Bude tedy běhat do kuchyně, kde je maminka. Když bude mámu tahat za kalhoty a nenechá ji, aby něco dělala, sedne si máma vedle něho a nechá mu prostor k tomu, aby svůj vzdor nebo vztek či neúspěch – že ho maminka nenechala dodělat něco, co on chtěl – ze sebe vydal. Nebude ho tedy nutit, aby se přestal zlobit a vztekat. Kdyby ho k tomu maminka nutila, mohlo by se stát, že nějaký pocit neúspěchu nebo zklamání v něm zůstane a projeví se v nevhodnou chvíli.

Jak zvládnout vzdor dítěte na veřejnosti?
Když se dítě projeví vzdorovitě v nákupním centru, na ulici, má jej rodič odvést nebo odnést jinam, kde nebude množství lidí, a nechat tam dítě dovztekat, pak krátce shrnout jeho chování, říct mu, co nebylo hezké a jak to udělat příště a, vrátit se zpět do obchodu. Dítě má v danou chvíli slyšet rodičovo jasné, láskyplné a pevné slovo, které mu dá jasný pokyn, jak se má chovat příště. Poté, co vzdor odezněl, má si dát rodič s dítětem pusu na usmířenou a pokračovat v denním rytmu dál. Nemá mu vzdor připomínat výčitkou nebo je snižovat před druhými lidmi. Tato epizoda má sloužit pouze jako zkušenost. Je třeba bez přítomnosti dítěte informovat druhého rodiče včetně toho, jak s dítětem problém vyřešili. Dostane-li se druhý rodič s dítětem do podobné situace, bude se umět v ní lépe orientovat a výchovné působení obou rodičů bude v souladu.