NÁVOD NA PĚSTOVÁNÍ ORCHIDEJÍ - Oncidium

NAŠLA JSEM NA NETU,DRŽÍM SE TOHO A ORCHIDEJKY PROSPÍVAJÍ,NÁVOD S ODKAZEM BYL ADMINY ODMAZÁN TAK SI DOVOLÍM VLOŽIT TAKTO
Oncidium
Tento rod byl popsán v 18. století a jeho název pochází z řečtiny (oknos = hrbol, nádor, eidos = podoba) podle toho, že se na pysku květů často vyskytují malé bradavičky. Rod Oncidium je jeden z nejrozsáhlejších rodů orchidejí. Je zde zařazeno asi 700 botanických druhů. Často dochází k jeho rozdělování a vyčleňování některých druhů do jiných rodů i jejich opětovnému zařazování zpět. Často se využívá i ke křížení. Mezidruhových i mezirodových kříženců je v současnosti registrováno několik tisíc. Křížení se zaměřuje jak na ovlivnění barvy a velikosti květů, tak na získání rostlin vhodných k pěstování v bytech.

Oncidia jsou většinou epifytické i terestrické rostoucí v lehkém půdním humusu a na skalách (litofyty). Celkovou stavbou těla i způsobem života jsou dokonale přizpůsobené daným životním podmínkám. Jsou to rostliny sympodiálního typu, vzhledově velmi variabilní, které se vyskytují v oblastech tropické Střední a Jižní Ameriky a Karibských ostrovů. Nejvíce druhů se vyskytuje v Brazílii, Kolumbii, Peru a Ekvádoru, vyskytují se také od jihu Floridy přes Mexiko až po sever Argentiny. Žijí v porostech tropických deštných lesů při mořském pobřeží, také ve vnitrozemí v nížinách a pahorkatinách i vysoko v horách v chladných mlžných lesích ve výškách nad 2000m n. m., kde jsou výraznější rozdíly teplot mezi dnem a nocí. V některých oblastech dochází i ke střídání období sucha a dešťů.

Oncidia jsou velmi různorodá skupina rostlin, která zahrnuje miniaturní druhy, jen několik centimetrů velkých, až po rostliny větší než jeden metr, jejíž zástupci se od sebe vzhledově výrazně liší. Většina má pahlízy nesoucí na vrcholu kolem čtyř listů, některé druhy pahlízy nemají a tvoří pouze růžice listů. Listy můžou mít od pevných, odolných a masitých, na povrchu kožovitých až po listy poměrně jemné a náchylnější na poškození ve velikosti od pár do mnoha desítek centimetrů. Kořeny jsou většinou drátovité, pevné schopné fotosyntézy. Květenství je vzpřímené či převislé a dlouhé nejčastěji kolem 30-60cm. Nese kolem 8-30 květů (některé druhy však mají pouze jeden květ či i několik desítek). Dosahují velikosti nejčastěji kolem 2-20cm a hýří všemožnými barvami a vzory – od bílé přes červenou, žlutou, růžovou, jednobarevné i s žíháním či proužky apod. Liší se i tvarově, společným znakem většiny druhů je výrazný pysk. U některých druhů květy voní, u jiných jsou zcela bez vůně.
Stanoviště

Většina oncídií je teplomilných a vlhkomilných rostoucích celoročně bez doby odpočinku. Mnoho druhů ale v přírodě prochází různě dlouhou dobou sucha a často snáší i poměrně nízké teploty. Obecně se dá říci, že všechna běžně dostupná oncídia jsou vhodná pro pěstování jak v teplém či temperovaném skleníku, tak v bytových podmínkách. Zejména teplomilné druhy, druhy snášející sušší podnebí a moderní hybridy bývají velice vhodné pro pěstování volně v bytě. Malé vlhkomilné druhy se hodí pro pokojové skleníčky.
Světlo

Vyhovují jim světlá stanoviště. Některé rostliny vyžadují dostatek rozptýleného světla, jiné rostou dobře i na přímém slunci. Při letnění rostliny umístíme venku na světlé chráněné místo, nejlepší je zavěšení do řídkých korun stromů.
Teplota

Optimální teploty jsou pro teplomilné druhy celoročně 24-28°C přes den a 20-24°C v noci, u chladnomilnějších od jara do léta 20-25°C ve dne, 15-20°C v noci a zimování při 10-15°C.
Zálivka

Prospívá jim bohatá zálivka a vyšší vzdušná vlhkost, teplomilným druhům celoročně, druhům z chladnějších a sušších oblastí pouze od jara do léta. Často vydrží i dlouhá období sucha (přes 3 měsíce), aniž by se to na rostlinách negativně projevilo. Nedostatek vláhy se projeví měknutím a vadnutím listů, což napravíme ponořením asi na půl dne do vody.
Substrát

Pěstujeme epifyticky navázané na různých podložkách (hlavně ve skleníku či pokojových vitrínkách) i klasicky v nádobách v běžném epifytním substrátu v domácích podmínkách. Vhodným receptem pro substrát je borová kůra smíchaná s rašelinou či borová kůra s lehkou příměsí dřevěného uhlí, které působí desinfekčně proti hnilobám.
Hnojení

V době vegetace hnojíme každé 2 až 3 týdny speciálním hnojivem pro orchideje, v zimě hnojíme 1x za 6 týdnů.
Doba květu

Některé rostliny mají poměrně rychlý vývoj a jsou květuschopné ve dvou až třech letech. Teplomilné druhy a kříženci šlechtění pro bytové podmínky nepotřebují k nakvétání výraznější stimulaci. Rostliny tak mohou kvést téměř celoročně. U některých druhů je však nutné nakvétání podpořit chladnějším zimováním a sníženou zálivkou. Pro řez je vhodných jen málo druhů.
Rozmnožování a přesazování

V domácích podmínkách se rozmnožují dělením trsů. Některá oncídia se rozrůstají rychle a můžeme je dělit poměrně často, u jiných je dělení možné až po několika letech. Hlavním způsobem množení oncídii je rozmnožování v laboratorních podmínkách na agarových půdách (výsevem i pomocí pupenů), díky němuž je možné napěstovat větší množství těchto atraktivních rostlin. Přesazujeme po roce.