Diskuse

Ahoj, chtěla bych se vypovídat. Za prvé mám úžasného manžela, který má některé vlastnosti, které si cením a proto ani nepřemýšlím o rozvodu a situace me trápí a chci ji řešit.
Jsme spolu celkem krátce, 3 roky, z toho 2 roky manželé a za měsíc se nám narodí první společné dítě. Vždy jsem věděla, že jeho pohled na finance je celkem laxní - žádné plánování, žádné velké šetření. Vlastně jsem do manželství šla jako ta bohatší já, i když jsem měla menší plat. V době seznámení pracoval na místě, při kterém si hledal už lepší zaměstnání a vyprávěl mi, jak byl odejit z předchozí práce. Po svatbe se na něj usmálo štěstí a našel si výbornou práci se super platem. Po roce mu začala vadit nadřízená a tak nějak to šlo postupně do kytek, načež se rozloučili s velmi pěkným odstupným. Já jsem otěhotněla a byla vlastně ráda, že se o mě může starat, protože jsem nedokázala v prvním trimestru ani vstát z postele. Manžel chodil po pohovorech a bohužel se vždy dostal do posledního kola ale bez úspěchu. Samozřejmě, že mezi tím utrácel veškeré peníze z odstupného, takže za pár měsíců byl ve stresu a vzal práci vlastně z nouze. Z té ho ve zkušební době také vyhodili. Proč to vše píšu - vždy se opakuje kolotoč totálního nadšení, postupného prozření a "tenhle/tahle mě chce vyštípat/chce moje místo" a nakonec to je ale zaměstnavatel, kdo dá podnět k odchodu. V období práce vždy vše utratí, nic neušetří a pak je pod tlakem z hledání práce ještě víc. Ted je manžel na nule, nemá ušetřeno nic a já jsem nastoupila na mateřskou, na kterou jsem si sama šetřila peníze, abych si mohla dopřávat vše v klidu a nemusela se výrazně omezovat (kafíčka, obídky, kosmetiky, víkendy). Jen poznámka, že já si hodně odpírám, ale také se umím odměnit, když si našetřím. Manžel si vše dopřeje, na vše má peníze a neřeší budoucnost. Teď se ty naškudlené peníze budou muset použít komplet na placení nájmu a celé domácnosti a já se opět z celé mateřské budu muset uskromňovat, jako to dělám do teď, ale odteď ještě více samozřejmě.
Dokonce jsem už nedávno bouchla, protože šancí na spoření jsem mu dávala hodně, ale vždy utratil vše s komentářem "můžu si se svýma penězma dělat, co chci". Ano, ale z mého pohledu zodpovědně - ať si koupí, co chce, ale také spoří na případné výdaje a byt/dům. Po "hádce" jsme se dohodli, že velká část jeho výplaty půjde na můj účet, kde mu peníze spořím a mám pod kontrolou já. Bohužel hned další měsíc dostal padáka, takže mi toho už moc na jeho spoření nepošle. Manžel si je chvilkama vědom, že finanční gramotnost není jeho silná stránka, ale dost často se zasekne a začne bránit, že ho omezuji v jeho svobodě utrácet peníze. Mě to ale mrzí a z mé strany pomalu přestávám mít sílu na tu podporu při hledání práce a při pohovorech atd., protože toto nikdo neví a já jsem našemu dítěti kupovala komplet výbavu (platil pouze polovinu kočárku, pak prasklo, že už nemá peníze), sobě potřebné nemysly do porodnice, hradila jsem si veškeré výdaje v těhotenství. Jen si musím postěžovat asi :D Štve mě to strašně a když neco řeknu, tak jsem ta nepodporující a on je pak ve stresu. Jenže já jsem v 9.měsíci, žijeme z "mého" uškudleného na mateřskou a já to v sobě stále dusím. Návrat do práce plánuji brzo a každý "a proooč? měla bys být doma aspon 3 roky!"...aha, z čeho bychom žili? Kdo by šetřil, když manžel vše utratí? To už nikdo nevidí.